ARCHIV

Byli Mašínové vrazi?

Josef Mašín navštívil Bratislavu a zúčastnil se tam konference o zločinech komunismu. Do Čech přijet odmítá vzhledem k tomu, jaký postoj zaujímají české úřady k jeho odbojové činnosti. Vystoupil však v České televizi a zavdal tak příčinu Petru Uhlovi ke komentáři v sobotním Právu („Mašínův třídní boj“).

Uhl chválí Českou televizi za to, že dala Mašínovi prostor, ačkoli ho většina české společnosti prý považuje za vraha. Pozastavuje se nad tím, že Mašín nevyužil příležitosti k tomu, aby litoval svých činů. A pokračuje: „Tehdejší režim byl zavrženíhodný. Ještě o něco více zavrženíhodní jsou ti, kteří se tehdy dopouštěli zločinů státního terorismu anebo jim aktivně napomáhali. Stejného zavržení jsou ale hodni ti, kdo tyto zločiny páchali na druhé straně.“

S Petrem Uhlem souhlasím v jediné věci: občanská válka, na níž se odvolává Josef Mašín, se tenkrát nekonala. K případu jsem se kdysi k velké nelibosti některých skalních antikomunistů vyjádřil v Lidových novinách v roce 1999. To, co dělali, považuji za nepřiměřené a neodpovědné.

Zároveň nemohu souhlasit s tím, že by Mašínové byli vrazi nebo páchali zločiny. V legalistickém pojetí stalinského státu (je zajímavé, že je vyznávají zejména ti, kteří mají blízko k myšlenkám, k nimž se - dejme tomu že jen formálně -, hlásil i on) si člověk, vystavovaný násilí a příkořím, musí nechat všechno líbit a trpělivě čekat na dobu, kdy bude rehabilitován. Rehabilitace je něco jako spasení v sekulární podobě, a zásada, o níž se takový názor opírá, je nastavování druhé tváře. Jenže Ježíš řekl také: Nepřinesl jsem mír, ale meč.

Ve skutečnosti, pokud se člověk postavil stalinskému režimu a jeho reprezentantům se zbraní v ruce, nemůže to být v žádném případě považováno za zločin. Čeští a dederonští policisté, které Mašínové zabili, byli členy represivních složek režimu a měli tutéž smůlu jako protektorátní četníci, které odbojáři vystříleli v odvetu za zabití generála Luži. Problematická stránka věci je zjevná na případu zastřeleného pokladníka (byl zabit při rvačce o revolver, který hodlal použít). Ten člověk nepochybně vůbec netušil, že má co do činění s odbojáři, a celou věc považoval za „normální“ loupežné přepadení. A i kdyby se mu byli jako odbojáři deklarovali, neuvěřil by jim. Nebyla totiž občanská válka – na rozdíl od Maďarska na podzim roku 1956, kdy se odehrál příběh, o nemž tu taky píšeme. Domnělý (nebo skutečný) donašeč István Kollár neměl žádné pochybnosti o tom, s kým má co do činění.

12. listopadu 2005