ARCHIV

České zdravotnictví na cestě do Běloruska

Cílem těchto řádek není obhajovat Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a její ředitelku Musílkovou (nepochybuji o tom, že se za jejího ředitelování i před ním stala spousta chyb), ani ODS, která není v zásadě o nic lepší než ČSSD, jen má tu smůlu, že je zrovna teď v opozici. To, o co mi jde, je pokus dua Rath – Paroubek, ČSSD a státu ovládnout nevybíravými mocenskými prostředky jednu významnou oblast života společnosti.

Napětí mezi dr. Rathem a ředitelkou VZP bylo patrné dávno předtím, než se ujal funkce ministra. Po nástupu do funkce dal Musílkové ultimátum, aby během několika dní, nanejvýše týdnů, zlepšila platební bilanci instituce. Takové úkoly se dávají v pohádkách. Po pár dnech pak uvalil na pojišťovnu nucenou správu.

Zároveň on i Paroubek vyzvali ředitelku k rezignaci, ta to prozatím odmítá. Zjevně aby podpořil její vstřícnost k podobným požadavkům, dal Rath k dispozici dvě policejní zprávy, z nichž má vyplynout, že je Musílková podezřelá z trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku ( v jedné z nich se mluví o „vyšší míře pravděpodobnosti“, že se něco takového stalo; to je terminologie, kterou jsme doposud znali spíše z předpovědí počasí).

Navíc přišel dr. Rath s obviněním, že VZP je smluvně propojena s ODS, řádově prý jde o stamiliony korun. V souvislosti s tím padla jména místopředsedy EP Ouzkého, stínového ministra zdravotnictví Julínka a primátora Béma. Důkazy ministr odmítl sdělit, protože prý právě probíhá šetření a on je vázán mlčenlivostí. Současně obvinil ODS z toho, že z peněz VZP financovala pořízení a vydání svého programu pro oblast zdravotnictví: jeden z jeho autorů totiž měl prý s pojišťovnou výhodnou poradenskou smlouvu. To je obvinění, které vzhledem k jeho nehoráznosti nelze ani potvrdit, ani popřít, a potvrdit by je přitom měl ten, kdo je vznáší.

Kriminalizace a politizace věcných problémů je něco, co, jak jsem si naivně myslel, skončilo listopadem 1989.

„Nuceným správcem“ VZP byl jmenován člověk, kterého Musílková po konfliktu propustila. Uvádí se, že je „řadovým členem ODS“, pravda je, že se s ODS fakticky rozešel, protože v ní (podobně jako kdysi dr. Rath) nedokázal realizovat své ambice.

VZP je největší zdravotní pojišťovna: tudy teče do zdravotnictví podstatná část peněz. Významně jsou na ní závislí i soukromí lékaři, jež se dosud dr. Rathovi nepodařilo dostat úplně pod kontrolu. Pokud budou v rukách ministerstva pojišťovny (nebo aspoň ta nejsilnější), profesní lékařská organizace a lékařské odbory, stane se monopolním ovladatelem celé oblasti. Připomíná to někdejší Klausův ekonomický experiment na ovládnutí ekonomiky pomocí polostátních bank. Na první pohled se zdá, že nejde o tak citlivou oblast, jenže na zdravotnických službách jsme závislí všichni a obnova stavu nouze, jaký si pamatujeme z doby před převratem, stavu, kdy byl pacient vydán zdravotnickému aparátu a jeho mizerným službám na milost a nemilost, se dotýká každého z nás. Navíc Paroubkův a Rathův experiment, pokud se povede, svým významem daleko přesahuje zdravotnictví.

Nucená správa znamená jisté ochromení pojišťovny (správce má právo veta na všechna podstatná rozhodnutí): ale o výměně ředitele rozhoduje Poslanecká sněmovna na základě návrhu správní rady VZP. Se správní radou budou možná potíže (tvoří ji zástupci státu, pacientů a jejich zaměstnavatelů), se Sněmovnou nikoli – zafunguje nepochybně opět faktická koalice ČSSD – KSČM.

Je to malá ukázka toho, v jakém světě se ocitneme natrvalo po volbách v příštím roce: naděje, že by se nynější většinu „levice“ ve Sněmovně podařilo eliminovat, je totiž, jak ukazují preference, skoro nulová.

Mladá fronta Dnes 15. listopadu 2005