ARCHIV

Prezident Klaus a zahraniční politika

Prezident republiky zahraniční politiku přímo nevytváří, má ovšem možnost ji významně ovlivňovat. Zásadní otázka vždy je, nakolik a jak zahraniční politika (vlády, prezidenta atd.) zajišťuje národní bezpečnost.

Václav Klaus si velmi potrpí na pojem „národní zájmy“. Tento pojem hrál klíčovou roli i v nepříliš vydařené kampani před posledními volbami do PS. Jde o to, jak jim rozumí. Je přitom třeba vzít v úvahu, že za sebe často takticky nechával mluvit radikály (Zahradil) a na pozadí jejich názorů se pak sám jevil jako umírněný.

Pokud jde o regionální spolupráci, musel se Klaus od počátku své politické kariéry konfrontovat s problémy minulosti a potřebou revize českého konání po druhé světové válce (jehož důsledkem bylo vítězství komunistů). Jeho tezí bylo: nechme minulost minulostí a dívejme se do budoucna. Díky tomu se postupně zkomplikovaly vztahy ČR s Německem, Rakouskem a v menší míře i Maďarskem (Klausovi spolupracovníci začali dokonce hovořit o „ose zla“). Navíc byl přesvědčen, že pro ČR jako pro vyspělou zemi západního střihu není regionální spolupráce visegrádského typu při integraci do evropských struktur příliš perspektivní.

Pokud jde o EU, je Klaus přesvědčen o tom, že náš vstup do ní je nutný. Představuje si ji však jako především ekonomické společenství a pak jakési odborové sdružení evropských exekutiv. Jde mu o to, aby se ČR nevzdala příliš velké části své suverenity. To není v souladu s představami, které vládnou v současné době ve vlivných zemích jako je Francie či Německo. Trápí ho představa, že nejsme v EU přijímáni tak, jak to odpovídá našemu významu (ne jako milovaný syn, ale jako nechtěné adoptované dítě).

Zdálo by se tedy, že tíhne spíš k anglosaskému světu. Ani to však není pravda. Kritizoval už americké akce v Jugoslávii a dnes se staví velmi zdrženlivě k případnému útoku na Irák. Vyhnul se kritice Chirakových výpadů proti kandidátským zemím, které podpořily USA.

O správnosti či nesprávnosti jeho názorů v jednotlivých případech je možné vést spor, zjevné je však jedno: malá země jako ČR nemůže existovat bez propracované sítě mezinárodních vztahů, zahrnujících i vlivné a silné země. Klausův jednostranný důraz na národní sebevědomí a svrchovanost je negativistická pubertální emancipační ideologie. Je to postoj nafoukané primadony, která trucuje ještě dřív, než se objeví skuteční nápadníci. Naši národní bezpečnost nezajišťuje, nýbrž ohrožuje.

Mladá fronta Dnes 3. března 2003