ARCHIV

Černá smrt

Známe ji jen z historických filmů a chmurných zpráv kronikářů. Víme, že se šířila jako lavina. Nikdo tehdy nevěděl, jak, a nikdo taky nevěděl, jak ji léčit. Zabíjela rychle, během několika hodin, a spolehlivě: úmrtnost na plicní mor se blížila 100%. Úřady podnikaly neúčinná opatření a lékaři předepisovali nesmyslné léky.

Dnes je to pro nás jen vyprávění a umělecká fikce. Trochu podobně vnímáme i živelní pohromy (zemětřesení, hurikány, tsunami), atentáty islámských fanatiků, při nichž umírají stovky, tisíce lidí. Pro většinu z nás se to odehrává v televizi. Války se našemu území už hezkou dobu vyhýbají. Vypadá to, jako bychom se v české kotlině zabarikádovali proti smrti. A zatím to aspoň částečně fungovalo.

Teď, zdá se, přichází něco, před čím nás naše prořídlé pohraniční hvozdy neuchrání. Také naše vrozená mírumilovnost, kterou rádi uplatňujeme zejména vůči silnějším, než jsme my, nám příliš nepomůže. Přichází to ze vzduchu. Zatím se to nepřenáší z člověka na člověka. Při přenosu ze zvířete na člověka je úmrtnost něco přes padesát procent: o něco menší, než kdysi u dýmějového moru. Evropa se brání masovým vybíjením domácích opeřenců. Nevím, jestli nám to projde. Jsou to přece taky živé bytosti a umírá se jim stejně těžce jako nám. Nu což, zabili bychom je tak jako tak. Pryč se stařeckou sentimentalitou. Jenže postup nemoci to nezastaví, jen přibrzdí.

Přičinliví našinci bleskově skoupili drahá antivirotika. Mám představu, že jsou to ti samí, co brázdí naše silnice dvěstěčtyřicítkou, a když se jim připletete pod nohy, slibují, že vám rozbijí hubu. Sleduji je s jistou škodolibostí: kdysi jsem jakési antivirotikum užíval a od té doby jsem dost skeptický k jejich účinnosti. Navíc odborníci tvrdí, že to, co zabírá na ptačí formu, nemusí účinkovat poté, co vir zmutuje a stane se přenosným mezi lidmi.

Proto na závěr jeden naučný příběh (Jaroslav Hutka na to téma kdysi nazpíval pěknou písničku): „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: „Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?“ Pak si řekl: „Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“ Ale Bůh mu řekl: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?““ (Lukáš 12, 18-20).

23. října 2005