ARCHIV

Čest stavu lékařského

Apolitické organizace, jejichž cílem je střežit profesionalitu a etiku výkonu lékařského povolání, fungují všude v civilizovaném světě. Bylo tomu tak i za první republiky. Lékařská komora měla tehdy dle zákona „chránit čest stavu lékařského“.

Zároveň v sobě profesní organizace s povinným členstvím, na něž je vázána možnost vykonávat povolání, skrývá jakési nebezpečí (zvlášť když má např. právo – ovšemže jako krajní opatření, podléhající soudní kontrole - člena vyloučit, a tím jej této možnosti zbavit). Může fungovat jen ve společnosti, která s pojmem „čest“ nemá problém.

Ve společnosti postkomunistické je cit pro čest oslabený. A tak se může např. stát, že se apolitické profesní organizace zmocní člověk s nezřízenými politickými ambicemi, který za sebou shromáždí silnou lobby, umožňující organizaci ovládnout. Pak jde najednou o jakýsi průnik korporativního státu do státu, který má ctižádost si říkat demokratický.

Spor mezi prezidentem ČR a prezidentem ČLK dr. Rathem se na první pohled může jevit jako malichernost. Klaus odmítá Ratha jmenovat ministrem, dokud se nevzdá prezidentské funkce v ČLK, s poukazem na střet zájmů. Rath je ochoten „přerušit“ své prezidentství, ale až poté, co ho prezident jmenuje. Vzniká problém: má Klaus právo jmenování odmítnout a jde v Rathově případě opravdu o střet zájmů? Věc by měl rozhodnout Ústavní soud. Aby se jí mohl zabývat, musí jít o kauzu, protože Ústavní soud nemůže fungovat jako právní poradna. Klausovi nezbylo než se zapříčit, ačkoli jeho pozice v tom prvním není neotřesitelná.

Pokud by dr. Rath udržel ve svých rukou vedení ČLK, stal se ministrem zdravotnictví a dostal pod kontrolu zdravotní pojišťovny, zejména VZP, soustředí ve svých rukou, pokud jde o zdravotnictví, moc, blížící se monopolu. Stane se tak na úkor nejdůležitějšího subjektu v této oblasti, pacienta. Z hlediska pacienta by měl být dr. Rath osobou málo důvěryhodnou už jen proto, že kdysi postavil svou (jak se dnes ukazuje, politickou) kariéru na požadavku, aby lékaři měli v průměru třikrát větší platy než jejich pacienti. Klause jistě vedou i osobní a mocenské pohnutky (koho nevedou!), ale v zásadě mu jde o správnou věc.

Z hlediska pojmu cti jsou podstatné dvě věci: za prvé, o „přerušení“ výkonu prezidentské funkce se nemluví ani ve stanovách, ani v organizačním řádu ČLK. Organizační řád ČLK navíc stanoví, že pokud nemůže prezident z vážných důvodů svou funkci vykonávat, zastupuje ho v plném rozsahu viceprezident, v tomto případě dr. Fousková, s níž je Rath ve sporu. Stanovy a organizační řád může měnit jen sjezd ČLK. Představenstvo ČLK, kde má Rathova lobby většinu, teď přijalo „stavovský předpis“, který stanovy i organizační řád mění a je tak v rozporu i se zákonem 220/1991 Sb. Navíc tento interní předpis ČLK stanoví, že prezident ČLK může vykonávat i funkci ministra (!!). Pan Rath a jeho lidé chápou právo jen jako nástroj politického boje.

Za druhé: dr. Rath nazval veřejně prezidenta Klause „vrtošivým staříkem“ a „umanutým mocnářem“, prohlásil, že si na něm léčí nějaký mindrák a že je to spíš na psychiatrickou léčebnu než na výkon prezidentské funkce. Pan dr. Rath je v tuto chvíli aktivní politik a tato technika politického boje by se pojmu cti vymykala i tehdy, pokud by to bylo jen prohlášení mladého člověka o seniorovi.

To, že je něco podobného u nás vůbec možné, je mj. důsledek situace, kdy v naší zemi už fakticky vládne socialisticko-komunistická stojedenáctka a KDU-ČSL a US-DEU jí dělají jen bezmocnou štafáž. A kdo sleduje vývoj politických preferencí a zaregistroval, že dr. Rath má nyní podporu většiny veřejnosti, nebude si dělat iluze, že by se na tom po volbách mohlo něco změnit.

Mladá fronta Dnes 24. října 2005