ARCHIV

Kolotoč nesplněných přání

Podle agentury STEM by v příštích volbách skoro polovina oprávněných voličů volila nějakou novou stranu, ovšemže za podmínky, že by odpovídala jejich představám. 13% určitě, 33% pravděpodobně. 53% lidí je odhodláno volit některou z těch, co už existují.

To je znepokojivá informace: zdá se, že jen 53% voličských hlasů bude k něčemu. Proč? Těch dalších 46% chce sice novou stranu, ale představy o tom, jak má vypadat, se nepochybně velmi rozcházejí. Přitom některé nejsou rozumné, jiné nejsou slušné, další ani rozumné, ani slušné. Dosavadní notoričtí zakladatelé nových stran byli vždycky maximalisté. Šlo jim o to, podchytit co nejvíc lidí. Nejlépe se k tomu podle jejich názoru hodí jako platforma „nezávislost“. Něco širokého, neurčitého, co slibuje jen a jen to nejzákladnější: že to bude úplně jiné než všechno, co tu bylo dosavad. To je metodicky špatně. Uspokojí to každého, ale trošku. Nikoho neuspokojí tak, aby mu to stálo za to zvednout se z kanape, dojít do volební místnosti a odevzdat pro ně hlas.

Přitom by úplně stačilo, kdyby si někdo dal pro tuto chvíli za cíl oslovit nějakých šest – sedm procent voličů – z těch, co dosavadní strany volit nechtějí. Zatím se to nikomu nepovedlo, a pokud ano, vznikly strany dlouhodobě neživotaschopné a občas i hnusné. Oslovit aspoň těch pět procent, nutných k proniknutí do parlamentu, může jen strana s pevnou strukturou a jasným programem. Strana, jejíž členové od vedení až po nejnižší úroveň vědí, že jsou závislí: na sobě navzájem a na lidech, kteří jim dali důvěru. Praktická politika je týmová práce a k té závislost neodmyslitelně patří. Být na někom závislým není žádná hanba. Manžel je závislý na manželce a naopak. Děti jsou závislé na rodičích a naopak. Ten, kdo není závislý na nikom, nemá taky nikoho rád a je v životě k ničemu. Ovšem, není dobré být závislý na darebácích. Taky by např. publicista neměl být závislý na některé z politických stran a její tiskové lobby. Taková nezávislost je ovšem možná jen na základě jakési základní závislosti, která člověka provází celý život.

Přitom z hlediska dne, z hlediska politicko-praktického by bylo důležité, aby tu nějaká taková nová strana, třeba jen s těmi šesti procenty veřejné podpory, byla. Na první pohled a když obrázek přeexponujeme, vypadá naše politické spektrum nevábně: kryptokomunistická levice, kryptofašistická pravice a jako jazýček na vahách klerikálové. Takový systém může fungovat jako demokracie jen tenkrát, když je v ustavičném patu. Pat má pustošící účinky na politický život a na ochotu lidí chodit k volbám.

Ve skutečnosti je situace ještě horší. V současné době je prakticky nemožné rozhodnout v Poslanecké sněmovně něco zásadního bez podpory komunistů. KSČM fakticky blokuje vytvoření vládní většiny a vytvořit vládu bez jejího aspoň tichého souhlasu do budoucna nejspíš nepůjde. Přitom nestačí, když budou jen oslabeni, pokud toto oslabení nebude vyváženo posílením nekomunistické části politického spektra. A politický potenciál ostatních parlamentních stran se, jak se zdá, vyčerpal.

Dosavadní politické dějiny České republiky jsou dějinami postupného propadu do močálu: výsledky voleb v roce 1996 byly z hlediska efektivity vládnutí horší než v roce 1992. V roce 1998 horší, než v roce 1996. A v roce 2002 horší než v roce 1998. Pokud se nestane něco mimořádného, není důvodu, proč by volby 2006 měly vybočit z této tristní řady.

23. října 2006