ARCHIV

Host do domu, hůl do ruky

Dostávám pravidelně obsáhlé e-maily od protikomunistického aktivisty Jana Šinágla. Obsahují různé materiály, občas i dost zajímavé. Minulý týden jsem touto cestou obdržel rozklad jakési ing. Libuše Pachtové ohledně újmy, kterou utrpěli českoslovenští občané, postižení v letech 1945-7 nezákonnou konfiskací majetku nebo propuštěním ze zaměstnání. V poněkud zmateném textu, který svědčí mj. o autorčině poměrně benevolentním přístupu k pravidlům českého pravopisu (čtenář ho najde zde) ing. Pachtová upozorňuje, že lidé, kterým byl zkonfiskován majetek nebo kteří byli postiženi v práci, aniž byly dodrženy všechny nutné zákonné podmínky, si zaslouží odškodnění i za morální újmu, již touto cestou utrpěli. Je nepochybné, že divoké situace po osvobození využila spousta darebáků k tomu, aby poškodila slušné lidi, na jejichž majetek měla zálusk nebo na které měla prostě žízeň.

Pozoruhodné je, že autorka důrazně trvá na tom, aby se omluva a odškodné za „nemajetkovou újmu“, týkaly jen „Čechů rodu Slovanského“, jak by řekl Otec národa Palacký. V průvodním dopise to zdůvodňuje takto: „Zásadní rozdíl mezi konfiskací domova čecha a němce (cituji přesně podle originálu) byl ten že u němců se jednalo o hromadný odsun hostů, kteří se mohli pracovně uplatnit ve své zemi. U Čecha však dekrety zcela nekompromisně připouštěli konfiskaci jen u zrádců, takže v případě neoprávněné konfiskace před zraky veřejnosti byla poškozena i čest občana…“ atd.

Nechám teď stranou, že pro zdejší Němce byla „jejich země“ ta, v níž po staletí žili (to, že většina z nich v jednu chvíli v té či oné míře spojila svůj osud s Hitlerem, což dělat samozřejmě neměla, na této skutečnosti nic nemění). Přistoupím na to, že šlo o hosty. Setkáváme se s velmi originálním pojetím pohostinnosti: jedna z věcí, které lze s hosty provádět, je „hromadný odsun“. Realizuje to paní ing. Pachtová doma s návštěvami? A jak se to dělá?

Český fundamentalistický antikomunismus má přece jen s těmi komunisty aspoň něco společného: na tom, co se mělo udělat s Němci, se s Grebeníčkem nebo Filipem docela dobře shodne. Rozdíl je jen, že to, co se bez dalšího smělo dělat s Němci, se podle antikomunistů rozhodně nesmělo a nesmí dělat s nimi.

Nepochybně si s komunisty budou docela dobře rozumět i v tom, jak zatočit s lidmi jako jsem já: totiž s těmi, kteří „hromadný odsun Němců“ považují za hnusné zvěrstvo. A v tom jsou zase pro mě od komunistů k nerozeznání. Kdybych si měl vybrat mezi nimi a panem Filipem, nedokázal bych to.

16. října 2005