ARCHIV

Rovnítko mezi dnešní a bývalou ČSSD je zavádějící

„Rovnítko mezi ČSSD a KSČM je zavádějící“, zlobí se v sobotních LN Ivan Klíma. A aby to doložil, barvitě vypočítává všechny ohavné zločiny, jichž se komunisté kdy dopustili. Nepochybuji o upřímnosti jeho rozhořčení, i když mi malounko schází, že přitom nechal stranou své dlouholeté členství v KSČ (nepochybuji, že on osobně se žádných zločinů nedopustil, ze strany byl ostatně nakonec vyhozen: ale minimálně komunistické ideologii naletěl a trochu jí také pomohl; nechci, aby si spektakulárně myl hlavu, jen jsem trochu znejistěl: pamatuje si to ještě, považuje to za relevantní, a pokud ne, tak proč?). Také má jistě pravdu v tom, že sociální demokraté, ani ti minulí, ani ti dnešní, se na rozdíl od komunistů žádných zločinů nedopustili. Toto konstatování je ovšem trochu chudé: ani KSČM se (zatím, ještě) žádných zločinů nedopustila. A dnešní ČSSD jistě není totéž co KSČM, i když i tohle konstatování je poněkud chudé: Fierlingerova a Laušmanova ČSSD nebyla taky totéž co KSČ – až do června 1948.

Ivan Klíma dělá tutéž chybu jako ti, jež kritizuje, když klade rovnítko mezi dnešní ČSSD na jedné straně, a historickou čs. sociální demokracii řekněme do roku 1938, případně sociální demokracii v civilizovaných státech západního světa na straně druhé. Kontinuita s předúnorovou minulostí je u dnešních sociálních demokratů obsažena hlavně ve značce. Je to podobné, jako kdyby se byl někdo po listopadu 1989 zmocnil názvu proslulé předválečné potravinářské firmy a pod touto vznešenou hlavičkou pak vyráběl v podstatě stejné nepoživatelné šmejdy jako v předchozích čtyřiceti letech.

ČSSD vznikla na počátku devadesátých let jako strana velmi disparátní. Jistě v ní od počátku byli i přesvědčení socialisté, kteří toužili navázat na slavnou minulost české sociální demokracie. Na ně se okamžitě nalepili ti normalizační komunisté, kteří po převratu zpanikařili a zapochybovali, zda má komunistická strana ještě nějakou budoucnost; komunisté s lidskou tváří z OF, na něž se ve Špalíčku, v parlamentech a ve vládách nedostala dost pohodlná křesla; notoričtí kverulanti, o které v divokém procesu privatizace politického kapitálu po listopadu 1989 nikdo nestál. A celé toto pestré a málo vábné společenství pak stmelil cynický politický manipulátor Miloš Zeman pod praporem politické vendetty na ODS a Václavu Klausovi, který mu pod nosem vyfoukl politickou moc. V roce 1998 dovedl Zeman ČSSD čelním vchodem do Strakovky a vzápětí se s nenáviděným Klausem dohodl na dělbě politické moci. Pravda, neměl moc na vybranou, ale dá se jen těžko říci, že by mu zrovna to přidalo na důvěryhodnosti.

Pan Paroubek se samozřejmě nebude spojovat s komunisty v nějaké koalici. Nepotřebuje to ani on, ani oni. Pro obě strany je výhodnější tichá spolupráce pod matoucím heslem „napříč politickým spektrem“. Pan Klíma má úplně pravdu, že i ostatní strany a prezident nedělají už dávno nic jiného. To je ale přitěžující okolnost pro ně, nikoli polehčující okolnost pro ČSSD.

Ale, abych pana Klímu ve všem všudy jen nekritizoval, jakási kontinuita by tu přece jen byla. Svou rozložeností a nevypočitatelností připomíná dnešní ČSSD v mnoha ohledech československé sociální demokraty z let 1945-7. Není jasné co z ní bude. Je v jistém smyslu nebezpečnější než KSČM: vzbuzuje falešné naděje a nemá ani sílu, ani schopnosti je naplnit.

16. října 2005