ARCHIV

Případ Jana Beneše

Podle zprávy ČTK byl spisovatel Jan Beneš ve středu odsouzen Okresním soudem v Příbrami k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce s podmíněnou lhůtou jeden rok za násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci a výtržnictví. 8. července t.r. cestoval autem po Dobříši, šofér vozu, který jel za ním, se domníval, že mu Beneš nedal přednost a že ho pomalou jízdou zdržuje. Dojel ho na parkovišti před supermarketem a začal mu nadávat. Beneš vytáhl poplašný revolver a prohlásil, že mu ustřelí palici. Nato útočník utekl do svého auta a zavolal policii. Beneš byl obviněn, postaven před soud a v první instanci odsouzen. Jedinou svědkyní incidentu byla podle vyjádření spolku Šalamoun přítelkyně „poškozeného“.

Mám neodbytný pocit (a to nejen na základě tohoto případu), že existuje jakási poměrně velká propast mezi světskou spravedlností a tou, kterou si naivně představujeme coby ideální.

Každý, kdo jezdí po Česku autem, ví, že naše silnice jsou přecpány agresivními řidiči, kteří absolutně ignorují silniční pravidla, zejména ta, jež se týkají omezení rychlosti. Kdo nevěří, nechť zkusí třeba v pátečním odpoledním provozu projet úsek kutnohorské silnice od Mukařova po Louňovice předepsanou padesátkou. Stane se objektem blikání, troubení a v horším případě „verbálních útoků“. Zároveň se nemohu zbavit nutkavého podezření, že zákon pana Šimonovského, přijatý s takovou pompou, se z nejrůznějších důvodů dotkne jen penzistů, kteří budou ze svých osmitisícových důchodů solit desetitisícové částky.

Být starým člověkem je totiž na silnicích postkomunistického Bandolera (a nejen na nich) přitěžující okolnost. Člověk, který svěsí ohon a prchá před poplašňákem, je na koni, když si může vyskočit na dědka (většinou právem předpokládá, že se nedokáže bránit). Ohleduplnost ke stáří se v minulých pětapadesáti pěti letech kamsi vytratila.

Je také pozoruhodné, co je podle stávajícího práva trestné: když k vám přijde šestačtyřicetiletý řimbaba a začne vám sprostě nadávat, nesmíte na něho vytáhnout poplašný revolver, není to nutná sebeobrana, protože jste byl napaden jenom verbálně. Vypadá to, že mu smíte taky sprostě nadávat, to je zjevně obrana přiměřená. A když je o čtrnáct let mladší, o hlavu větší než vy a jednu vám ubalí, tak až se proberete z mdlob, budete na něho moci vytáhnout poplašňák – policie a soud by nad tím pak možná přimhouřily oko.

Předpokládám, že se pan Beneš odvolá. Prosil bych své kolegy z médií, aby pak případu a jeho protagonistům věnovali maximální pozornost. Naše „orgány činné v trestním řízení“ jsou zavaleny prací, a občas (Berdychův gang, případ soudce Berky) se zdá, že barikáda mezi nimi a protivnou stranou je poměrně křehká. Ti slušní (a nepochybuji, že právně oni se na Benešově případu podílejí) potřebují účinnou pomoc. Prosit o něco naše zákonodárce je v tuto chvíli nejspíš zbytečné. Jsou teď příliš zaměstnáni starostí o své znovuzvolení a v té souvislosti iniciativami jako Lex Beneš nebo zákaz KSČM. Ale chtěl bych poprosit pana poslance Karáska, vládou pověřeného ochránce lidských práv, aby pro jednou odhlédl od toho, že pan Beneš není ani Rom, ani technař, a věnoval jeho případu něco pozornosti (podle Mt. 15, 21-28, o ženě z okolí Týru: „I psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolů jejich pánů“).

Mladá fronta Dnes 18. října 2005