ARCHIVVěc: udělení Bobříka vyčůranosti za měsíc říjen 2005V naší veřejnosti probíhá už delší dobu spor o trest smrti. V poslední době pod vlivem případu Lubina nabyl na vášnivosti. Zaznívají hlasy pro i proti, z některých jde strach. Pouze místopředseda ODS Ivan Langer se prochází v území nikoho mezi zákopy ideové fronty s uklidňující nonšalancí: „Nikdy bych nevytáhl do boje, ať už pro, nebo proti trestu smrti. Protože to prostě nejde.“ Výrok pana místopředsedy je rozvážný a poněkud pythický. Co vlastně znamená? Že na trest smrti nelze mít názor? Nebo že názor sice mít lze, ale je lepší se s ním nechlubit? Pokusme se o jakousi interpretaci. Situace je zamotaná: náš lid – a voličský lid ODS dvojnásob – miluje velká gesta a silná slova. „Píchni ho, řízni ho, pusť mu krev!“ K tomuto bojovému heslu sociálních demokratů se dnes hlásí i čeští konzervativní nacionálové. Když budeme našim voličům kázat falešnou mírnost, ztratíme jejich sympatie. Bohužel tu však jsou ještě byrokrati z Bruselu. Proč jsme tam jenom lezli! Bohužel už tam jednou jsme a náhradní program zatím nemáme. Nezbývá, než se realisticky smířit s tím, že lidské oběti zatím voličstvu předhodit nemůžeme. Benešovy dekrety nám spolkli, ale s trestem smrti bychom neměli šanci. Proto je nejlepší nedělat a neříkat nic. Nenamíchneme voliče ani tím, že jim vnutíme něco, co je jim proti srsti, ani tím, že jim slíbíme něco, o čem předem víme, že to nedokážeme splnit. Zvolíme třetí cestu mezi ano a ne. V tomto jediném případě je čelný představitel ODS stoupencem třetí cesty. Výhodou stanoviska je, že nepoškodí stranické preference. Nevýhodou, že se za ně zpravidla neuděluje medaile za statečnost. Abychom pana místopředsedu aspoň trochu odškodnili, udílíme mu tímto Bobříka vyčůranosti za měsíc říjen 2005. (A na závěr jen malá přírodopisná poznámka: tento bobr je poněkud atypický. Je to poměrně drobné, úhledné zvířátko, pěkně černobíle zbarvené. Na rozdíl od svého vodního bratra má pěkně huňatý ocásek. K nepříteli se zpravidla obrací zadkem, za nervózního podupávání: a pak běda nepříteli!) 9. října 2005 |