indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

26.9. - 1.10.2005

ARCHIV

Židle

Autorem následujícího příběhu není Eugène Jonesco. Psal ho sám život.

Dramatická zápletka se točí kolem části mobiliáře ze Schönbrunnu a Hofburgu, který na sklonku druhé světové války říšskoněmecké úřady ve své bezměrné naivitě ukryly před spojeneckým bombardováním na zámek v jihomoravských Uherčicích. Podle vyjádření Národního památkového ústavu šlo o 323 položek, rokokových židlí, křesel a konferenčních stolků. Rakousko od roku 1947 několikrát žádalo o jejich navrácení. Vždycky marně.

Problém spočívá v tom, že vlastníkem zámku byl jakýsi Oktavián kníže Collalto et San Salvatore. Už podle jména Němec jako poleno, podle Benešových dekretů tuplem. O všechno přišel. A když se kácí les, lítají třísky, v případě mobiliáře ze Schönbrunnu a Hofburgu, který se do konfiskačního procesu jaksi připletl, jak uvidíme, v přeneseném slova smyslu i doslova. Zámek pak připadl Československé lidové armádě, která ho po padesát let soustavně a pečlivě připravovala k demolici.

Depozitář dopadl údajně o něco lépe: asi ze sedmi židlí jsou torza, a čtyři kdosi v roce 1998 ukradl. Pozoruhodné přitom je, že podle údajů výše zmíněného Národního památkového Úřadu se tím počet kusů zmenšil z 323 na 238. Není snadné proniknout do tajů rekviziční aritmetiky, jedním ze schůdných vysvětlení by např. mohlo být, že křesílka a židle, které kdysi zahřívala vznešená pozadí dvořanů Marie Terezie, dnes zdobí útulné bytečky penzionovaných lampasáků z ČSLA.

Patrně tyto početní záhady vysvětlují i dlouhodobou zdrženlivost československých a později českých úřadů vůči rakouským požadavkům. K oprávněnému vzdoru vítězů druhé světové války se během času zjevně přidružil stud vandalů, kterým hrozí, že budou přistiženi.

Od roku 2002 usiluje o vrácení mobiliáře neúspěšně ministr Svoboda. Má to těžké: mobiliář byl mezitím prohlášen za „Národní kulturní památku“. Mluvčí ministerstva zahraničí Kolář se domnívá, že ukradená věc se nemůže stát národní památkou. Svatá prostoto! Pravý opak je pravdou: tím, že se věc stane národní památkou, přestává být ukradená. Zřejmě proto Svobodovo úsilí naráželo na neochotu blahoslaveného ministra Dostála. Nyní se prý postoj ministerstva změnil, takže židle bude možné odnárodnit, pak za bratru šest milionů opravit, abychom neměli tak velkou ostudu, a vrátit původnímu majiteli.

Náš národ je opět o něco chudší. Avšak neklesejme na mysli! Tento týden proběhla v českém tisku zpráva, že na Berounsku byly objeveny tři středověké latríny z přelomu třináctého a čtrnáctého století. Něco podobného mají prý jedině v Polsku. Problémy s Benešovými dekrety ani s rakouskými sousedy nehrozí. Je to jen a jen naše. Važme si toho a buďme na to hrdí.

Události 2. října 2005