ARCHIV

Vyčíslení válečných škod

Minulý týden jsme dostali do Událostí následující čtenářský dopis:

Dobrý den,
jen malý komentář k "Co týden dal". Bratři Kaczyńští jsou opravdu kontroverzní osoby, o tom není pochyb, ale to vyčíslení válečných škod způsobených Varšavě byla reakce na vyčíslení škod po válce vysídlených Němců, které Polákům, pokud se nemýlím, předložila Erica Steinbach a její Svaz vyhnanců. Ve spojení s Polskem je vždy trochu ošidné mluvit o nacionalismu, Poláci, jak známo, mají daleko větší národní cítění než my (já bych to ovšem nenazvala nacionalismem), za což se nám ostatně, často právem, vysmívají. Měla jsem možnost na vlastní oči vidět letošní oslavy Solidarity a jsem si naprosto jistá, že něco takového by se u nás vidělo jen stěží. Nicméně co se týká bratrů Kaczyńských, jako velmi problematické vidím jejich postoje k homosexuálům a trestu smrti.

S pozdravem
X. Y.

Jméno autorky dopisu neuvádíme: šíří sice dezinformace, ale nepochybně jen proto, že se stala jejich obětí. To, co říká ohledně vyčíslení škod "vysídlených" je třeba dementovat ve stylu Rádia Jerevan. Nevyžaduje je Erika (nikoliv Erica) Steinbach a její Svaz vyhnanců (paní Steinbachová není od Svazu vyhnanců majitelka, ale předsedkyně prezidia, "prezidentka"), ale Pruská majetková správa, obchodní organizace, která má za cíl nikoli vyčíslení škod způsobených vysídleným, ale shromažďování a prosazování restitučních nároků vyhnaných. Jejími členy jsou soukromé osoby, je ovšem pravda, že v ní prvořadou roli hraje předseda Slezského krajanského sdružení Pawelka. Svaz vyhnaných je střechová organizace všech Němců, kteří byli po válce "odsunuti", a opakovaně se od požadavků "Pruské majetkové správy" distancoval, dokonce i soudní cestou:

"K rozsudku zemského soudu v Hamburku z 12. listopadu 2004 prohlašuje generální tajemnice Svazu vyhnaných Michaela Hriberski:

Předsednictvo Svazu vyhnaných se již 22. listopadu 2003 distancovalo od firmy Pruská majetková správa, S.r.o. & CO., komanditní společnost. Nebyly a nejsou žádné kontakty, spojení ani spolupráce mezi Svazem vyhnaných a touto firmou.

Přesto si zainteresovaná strana neustále bere skutečnost, že předseda dozorčí rady této firmy je zároveň předseda Slezského krajanského sdružení, za záminku, aby tuto distanci zpochybnila. Tyto pochybnosti nejsou vhodné ani oprávněné.

Také předseda dozorčí rady Pruské majetkové správy sám tyto pochybnosti přiživoval.

Proto Svaz vyhnaných považoval za nutné postupovat proti tomu soudní cestou a dosáhl 2. září 2003 prozatímního opatření, podle něhož je tomuto zakázáno "rozšiřovat nebo nechat rozšiřovat, že se Svaz vyhnaných dosud od pruské majetkové správy nedistancoval".

V řízení, následně zavedeném na základě námitky předsedy výše zmíněné firmy Zemský soud v Hamburku rozsudkem z 12. listopadu 2004 potvrdil nyní prozatímní opatření vyžádané Svazem vyhnaných.

17. listopadu 2004."

(originál najdete na internetu na adrese http://www.bund-der-vertriebenen.de/presse/index.php3?id=110)

Erika Steinbachová se distancovala od Pruské majetkové správy i jako předsedkyně nadace Centrum proti vyháněním:

"Předsedkyně nadace (Centrum proti vyháněním) Erika Steinbachová prohlašuje:

Nadace Centrum proti vyháněním se znovu důrazně ohrazuje proti aktivitám Pruské majetkové správy (Preussische Treuhand).

Lidské utrpění a těžké osudy nelze vyléčit penězi a navrácením majetku. Ani ztráta domova tím nebude vyvážena.

Vyhnaní v Evropě, Němci i Poláci, potřebují porozumění a soucit svých bližních a všech ostatních národů. To pomůže dívat se smířeně do budoucnosti.

Naštěstí se toho dostává v rostoucí míře, od člověka k člověku. Také právě teď mezi Poláky a Němci.

Centrum oproti vyháněním hodlá v dialogu se sousedními státy, především s Poláky, rozpracovat dějiny vyhánění v dvacátém století. Nelze přitom rezignovat na ducha smíření. Polští vědci jsou srdečně zváni, aby se na práci spolupodíleli.

30. září 2005"

(protože toto prohlášení dosud není na internetových stránkách Centra, přinášíme originál v příloze).

Polským politikům, zejména pravici a zejména fundamentalistům z PiS, ovšem nestačí ani distance Svazu vyhnaných, ani distance kancléře Schrödera od majetkových nároků vyhnaných a dokonce i od Centra proti vyháněním a prosadili před časem v Sejmu (jednomyslně!) rezoluci, pověřující vládu, aby na Německu vymáhala válečné reparace. V té souvislosti předložil také Lech Kaczyński coby varšavský primátor soupis reparací za Varšavu.

Přitom to, že vyhnaní Němci žádají majetkové restituce, je věc přirozená a pochopitelná. Nedokázali se jich například odříci ani Češi (samozřejmě jen sami pro sebe), ačkoli Klaus a jeho spolupracovníci byli z počátku z hospodářských důvodů proti. Jiná věc je, zda je takový nárok politicky a věcně rozumný. V zásadě platí, že minulost nelze "restituovat". To, čeho lze dosáhnout, je "zmírnění následků některých křivd". Čím vzdálenější je minulost, tím skrovnější jsou možnosti. Jenže: když jsme věděli, že sudetoněmecký majetek nebudeme moci restituovat, neměli jsme chtít restituce ani sami pro sebe. Teď jsme díky vlastní nezvládnuté chtivosti v nemožné situaci.

Majetkové restituce jsou nerozumné a neproveditelné. Hysterie polských politiků je zbytečná a jak se u nás říká "kontraproduktivní", protože nic podobného ani Polsku, ani nikomu jinému nehrozí. A je projevem toho, že s některými krizovými momenty svého soužití (a "nesoužití") si Středoevropané dodnes nevědí rady.

2. října 2005