ARCHIV

Tvůrčí kvas v KSČM

KSČM otřásá zásadní ideový spor: odsoudit stalinismus či nikoli? Od toho, jak se rozhodne, závisí mj. i její členství v loni ustavené Straně evropské levice, která vznikla z iniciativy evropských komunistických a dalších extrémně levicových uskupení. Pro KSČM by bylo členství výhodné, byla by jedním z nejsilnějších účastníků „eurostrany“ a měla by v ní velké slovo. Zatím je jen „aktivním pozorovatelem“, protože nesouhlasila s tím, aby v preambuli stanov SEL byly odsouzeny „stalinistické praktiky a zločiny“. Zástupci KSČM při jednáních navrhli nahradit tuto formulaci slovy „všechny nedemokratické praktiky a zločiny“ (podle našich komunistů tedy zjevně existují i zločiny demokratické, které odsuzovat netřeba; to je velmi nadějné pro chvíli, kdy se u nás KSČM opět zmocní vládního kormidla). Anebo jednoduše celou zmínku o stalinismu vynechat. Nebylo jim vyhověno.

Námitky politických myslitelů z vedení KSČM (Grebeníček, Exner) se netýkají jen toho, zda odsoudit nebo ne: mají totiž pochybnosti, zda vůbec „stalinismus“ existuje. Není prý žádná „obecně přijatá definice“ a pojmu se prý zneužívá k očerňování všeho, co se „v minulosti“ stalo. Pánové Grebeníček a Exner totiž vycházejí z v podstatě správného předpokladu, že stalinismus de facto začal (v Rusku) v roce 1917 a skončil v roce 1989 (u nás; v Rusku díky Gorbačovově „perestrojce“ o něco dříve).

Reformní křídlo KSČM, totiž místopředseda Dolejš, je pro odsouzení stalinismu. Z toho lze usuzovat, že je přesvědčen o jeho existenci (i když vlastně odsoudit něco, co neexistuje, je ještě snadnější, než odsuzovat něco, co existuje až moc).

Pokud by se v KSČM prosadil reformní proud, totiž pan Dolejš, vypukly by v Česku zejména na levé straně politického spektra, orgie radosti: KSČM se reformuje! A stává se „salonfähig“, nikdo se už nemusí stydět pojmout ji za koaličního partnera. Toto nebezpečí, jak se zdá, zatím nehrozí.

Ale i kdyby hrozilo, není tu žádný důvod k nadšení. Představte si vědeckou společnost, v níž se anno 2005 vede zásadní spor o to, je-li zeměkoule kulatá či placatá. To, že se v takové společnosti vyskytnou jedinci, kteří mají odvahu tvrdit, že země je kulatá, a kteří třeba nakonec tenhle svůj smělý názor prosadí, neznamená vůbec, že je tu společnost možné brát vážně. Navíc příměr trochu kulhá: vědecké společnosti většinou nemají chuť ani prostředky k tomu, aby ze svých závěrů (např. o placatosti zeměkoule) vyvozovaly politické a mocenské důsledky.

Je tu jen jedna potíž: sdružení aktivních stoupenců teorie placatosti zeměkoule u nás podporuje každý pátý občan.

11. září 2005