ARCHIV

Jan Macháček věští zkázu vlasti

Rozumím tomu, že Jan Macháček má zlost (Na Hrad bolševickou zdviží, MfD 1. 3.): ve svých článcích už delší dobu soustavně a zcela nepokrytě podporuje vládní koalici a nejnověji i jejího společného kandidáta. Koalice i kandidát dopadli nakonec jako sedláci u Chlumce a na Hradě se usalaší Václav Klaus, pro hradní lobby ztělesnění politického čerta. Už méně je mi srozumitelné, proč se zhluboka nenadechne, jeden dva dny nepočká a pak nenapíše něco, co by bylo méně prodchnuto rozbouřenými city.

Klausova mediální lobby (jmenujme namátkou pp. Žantovského, Daneše, nejnověji i Kříže) má špatnou pověst, a to zcela právem. Soudě podle posledního článku pana Macháčka, druhá strana mediální barikády s ní teď úspěšně souteží. I on čerpá z bohatých tradic české služebné žurnalistiky, z heroických dob Rukopisných bojů a Hilsneriády.

První a nejdůležitější věc je odhalení spiknutí. V našem případě jde o nový mocenský pakt ODS – KSČM – Kalousek – zemanovci, který nyní vystoupil na veřejnost, ale „vskrytu“ se připravoval už dlouhou dobu, o čemž svědčí hojná prezentace KSČM na Nově. Pan Macháček vůbec nemůže s jistotou vědět, zda poslanec Kalousek hlasoval pro Klause, zda pro něho nehlasoval někdo jiný z KDU-ČSL a hlavně třeba taky někdo z US-DEU, což bych vzhledem k výsledkům vůbec nevylučoval. Dotyční by se museli přiznat, nejlépe na mučidlech. Dokud se tak nestane, je to všechno pouhá spekulace, dodávám že neslušná.

Nedílnou součástí mediální kampaně (zase od Rukopisů a Hilsneriády) jsou pomluvy. Například tato skvostná pasáž z Macháčkova článku: „Za Husáka se Klaus nijak „disidentsky nevyvyšoval“: byl poslušným občanem, pracoval v bance, jezdil trabantem, bydlel v paneláku a v pátek „si zašel na Jirku Stivína“. Pokud je proviněním proti národní cti bydlet v paneláku a jezdit trabantem, je autor těchto řádků ztracen: bydlel v domě z cihel a jezdil Škodou 100. A co to znamená „poslušný občan“: Klaus pořádal v bance zajímavé semináře, které sice šly režimu na nervy méně než dokumenty Charty 77, ale na nervy mu šly taky a navíc, což je podstatně důležitější, měly svou váhu – pomáhaly lidem, kteří se jich účastnili, orientovat se v přítomném marasmu a myslet na to, jak z něho ven. Takových iniciativ, o nichž ovšem zahraniční média neinformovala, byla u nás celá řada. Pro budoucí svobodu neměly cenu o nic menší než disidentské iniciativy, možná že dokonce větší. Pak tu byli lidé, kteří se v běžných denních zaměstnáních prostě snažili ve všeobecném šlendriánu dobře dělat svou práci (pana Macháčka musím ovšem výslovně upozornit že teď nemyslím ani na estébáky, ani na hvězdy normalizační pop-music). Jak proboha chce pan Macháček a lidé, jež podporuje, oslovit českou veřejnost, když jí tak hluboce a tak nespravedlivě opovrhuje? Viz závěrečná pohrdavá formulace: „Občané mají, co si přáli: na Hradě nebude už nikdo „moralizovat““. Jak mohou u nás jakoukoli volbu vyhrát lidé, kteří voliče nepotřebují, nechtějí a vlastně je tiše nenávidí. Neměli by mít nakonec volební právo jen signatáři Charty77?

Do výčtu Klausových hříchů je započteno, že byl proti restitucím, lustracím, bombardování Kosova a že se chová zdrženlivě ve věci Iráku. Jde o věcné problémy, o nichž je třeba v demokratické společnosti nepředpojatě diskutovat a zastánci nesprávných názorů by neměli být očerňováni, nýbrž poraženi argumenty a případně přesvědčeni. Stejně jako Klaus považuji restituce za nešťastné řešení: Majetek zkonfiskovaný Němcům, Maďarům a znárodňovacími dekrety nelze logicky oddělit nějakou časovou hranicí od toho, co byl zkonfiskován později. Majetek Němců, Maďarů a majetek znárodněný v roce 1945 ovšem restituovat nelze. Bylo by bývalo poctivé a správné na restituce rezignovat. Klaus ovšem toto stanovisko z populistických důvodů opustil, jenže to mu pan Macháček nevyčítá. Bombardování Jugoslávie (nikoli Kosova) byla věc hluboce problematická, výhrady měl mj. Henry Kissinger a já je plně sdílím. Ani on, ani já nejsme proto ještě komunističtí spřeženci. Fanatismus, který si předem nalajnuje dělící čáru mezi dobrem a zlem a pak jen ty, co se odváží ji překročit, strká do komunistického pytle, nemá s demokracií nic společného.

Nejpozoruhodnější jsou ovšem chmurné nostradamosvké vize, kterými pan Macháček straší – koho vlastně, vždyť občané mají, co si přáli, tak tedy nejspíš sama sebe: „Bude to teprve Klaus, který vytvoří opravdové mocenské centrum“, bude udělovat milosti tunelářům a do Ústavního soudu najmenuje komunisty (zajímalo by mne jak, jeho rozhodnutí podléhá souhlasu Senátu). Na březnovém sjezdu dojde k rozpadu ČSSD a KSČM se stane silnější stranou než sociální demokracie. K reálné moci se dostane stejný blok, který vynesl Klause na Hrad. Jednak by se snad slušelo trochu počkat, a jednak „občané“ snad nejsou ani natolik bezmocní, ani natolik smíření s osudem, aby se jim zrovna tohle líbilo. To by ovšem čeští publicisté museli dělat jiné věci než dávat průchod svému zklamání a své frustraci a malovat čerty na zeď.

2. března 2003