ARCHIV

Hurikán Katrina a naše rychlé soudy

Neuplynuly ještě ani dva týdny od ničivého hurikánu Katrina a už jsem slyšel a především četl nejrůznější názory na to, za co všechno že tento hurikán byl Božím soudem.

Prý za okultismus, který v tomto městě kvetl.

Prý za to, že tam bylo množství kasin a heren. (Přiznám se, že se divím, proč Bůh v tom případě nezasáhl Las Vegas).

Prý za odchod osadníků z Gazy. (Přiznám se, že se divím, proč Bůh v tom případě nezasáhl Washington. Proč to měli odskákat zrovna černoši v New Orleansu?)

Na internetu byste patrně našli celou řadu dalších zdůvodnění. Kladu si otázku, proč jsou (někteří) křesťané tak rychlí k vynášení soudů? Proč mluví s takovou sebejistotou?

Chtěl bych upozornit na jedno místo z Písma, které by nás mělo zbrzdit, ne-li zastavit.

V 13. kapitole Lukášova evangelia čteme oddílek, který by nám mohl v této souvislosti něco říci:

Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete."

Jsem přesvědčen, že Pán Ježíš Kristus nás tímto varuje, abychom hledali přímou souvislost mezi politickými a přírodními katastrofami a osudy postižených. Dokonce v této souvislosti ani neřeší otázku, kdo za tyto katastrofy může – Bůh nebo satan? Říká nám ovšem naprosto jednoznačně jednu podstatnou věc: Všichni musíme bezpodmínečně činit pokání, jinak podobně zahyneme.

Naše teorie, proč se to či ono stalo, mohou mít více do činění s naší všetečností a s naším sudičstvím, než se skutečným zjevením. Pamatujme na to, že Bůh nám dal autoritu odpouštět, nedal nám ale autoritu soudit. Jestli Bůh chce skrze tuto přírodní katastrofu promluvit ke křesťanům v New Orleansu, pak se můžeme nanejvýš modlit za to, aby oni dobře rozuměli Božímu hlasu. Pokud nemáme výslovný pokyn od Boha, neměli bychom žádné teorie vyslovovat. Jen tak přispíváme k tomu, aby skutečné prorocké hlasy zanikly v šumu domněle prorockých hlasů.

Křesťanské sudičství má – bohužel – mnoho podob. Nedávno se na mě obrátil jeden člověk, který řeší otázku, zda mají pravdu charizmatici či proticharizmatici. Nejprve zaslal několik biblických dotazů, pak celou sadu pomluv, které slyšel na charizmatiky a letniční. Byla mezi nimi dokonce i obvinění z kriminálních činů, jako např. zpronevěra peněz. Přitom jde o poměrně známé lidi. Pokud by jen polovina z těchto obvinění byla pravdivá, musel by ten člověk dávno stát před soudem. Pokud před soudem nestál, pokud nebyl odsouzen, jak si mohou křesťané dovolit šířit o něm takové věci? Pán Ježíš Kristus nám říká, že naše spravedlnost musí být větší než spravedlnost farizeů a zákoníků. Rozhodně by měla být větší, než spravedlnost ve světě. Pomluvy takového kalibru by ve světě vyvolaly řadu občanskoprávních žalob. Jsou ale křesťané, kteří mají za to, že takové nedokázané a neověřené věci mohou volně šířit. Jaký je pak stav Božího lidu?

Otázku křtu v Duchu svatém můžeme řešit nad Písmem a uvažováním nad svým vlastním vztahem k Bohu – nikoli sbíráním drbů o těch, s nimiž nesouhlasíme.

Existuje jednoduché vodítko, kdy soudit a kdy nesoudit. Jsi-li součástí problému nebo součástí řešení, pak se možná soudu nevyhneš, ba jsi-li v pozici autority, vyhnout se mu nesmíš. Pokud nejsi ani součástí problému, ani součástí řešení, hrozí, že budeš jen prázdně mluvit, a to bude možná ještě ten lepší případ.

Možná se ti bude zdát, že spojuji dvě nesourodé věci. Společným jmenovatelem je ovšem sudičství a malý smysl pro to, jaké je naše povolání. Kupříkladu čas, který promrháme diskutováním o teoriích, proč a za co Bůh soudí Ameriku, můžeme plodněji věnovat přímluvě, aby křesťané v dané oblasti prokázali mnoho hrdinských a obětavých činů. K přímluvě totiž povoláni jsme, k souzení mandát nemáme.

Dan Drápal