ARCHIV

Politici a média v rytmu techna

Situace kolem rozehnané megaparty Czech tek se dál a dál vyhrocuje. Stojíme uprostřed politické krize.

Pokud jde o povahu akcí, jako byla ta rozehnaná, připomínají trochu výrobu tzv. graffiti. Po výtvarné stránce mají ty ornamenty občas jakýsi půvab. Možná to vede úřady k představě, že by autorům vyhradily nějaký prostor, kde by se mohli vyžít. Tato představa je bohužel zcela nereálná. K věci patří a tvůrcům skutečné potěšení přináší, když svými díly ozdobí budovu Národního divadla, ČNB nebo chrámu svatého Mikuláše. Jejich zaujetí je podobné tomu, které žene autory počítačových virů. Hudební produkce má proti té výtvarné navíc dvě nepříjemné vlastnosti: je vázaná na dav souznících lidí a její neodmyslitelnou součástí je rámus.

Účastníci akce jsou jistě z velké většiny lidé, kteří si jdou jen zaskotačit a nanejvýš ještě dát si pár šluků marihuany. V tom je situace podobná antiglobalistickým demonstracím. Bohužel tu však je taky tvrdé jádro, bez něhož by party nemohla proběhnout, a které tuto hvězdnou pěchotu“ ovládá nebo aspoň uvádí do pohybu, jenž se pak vymyká kontrole.

Takový hřmotící dav se usalaší ne uprostřed velkého města, ale poblíž nějaké malé vesnice, jejíž obyvatele, totálně bezbranné, drží pár dní v nepříjemném šachu.

Z toho všeho vyplývá, že jde o jednání asociální a svým způsobem i zbabělé. Proto považuji za správné, že policie zasáhla.

Policejní zákrok proti rozparáděnému pětitisícovému davu nemůže být proveden v rukavičkách. Situace to nedovolí. Je samozřejmě možné a nutné střízlivě posoudit, zda jeho tvrdost nepřekročila únosnou mez: to ale není úloha odborníků na lidská práva, ale odborníků na rozhánění demonstrací. Bohužel lidé ovlivňující chování veřejnosti, politici a média, dělají v této situaci všechno pro to, aby takové střízlivé posouzení co nejvíc ztížili.

Událost se stala předmětem cynické politické hry: přispěl k tomu nepochybně už premiér Paroubek, když se chtěl předvést jako energický muž a policii nabudil. Nesrovnatelně horší je ale chování prezidenta Klause, který využívá situace k tomu, aby posílil svou politickou pozici vůči premiérovi (přitom ve sporu o to, kdo má utvářet českou politiku, má Paroubek vůči Klausovi pravdu stejně jako ji měl kdysi Klaus vůči Havlovi); chování ODS, která v duchu nulové tolerance zcela bezohledně, bez ohledu na následky využívá problémů vlády; chování předsedy KDU-ČSL, který znovu podráží koaličního partnera; chování ministra Němce, který se pořád ještě nevzdal naděje, že někde splaší neexistující voliče. Společným jmenovatelem jejich aktivity je populismus: vědí, že český plebejec nemiluje policajty a chtějí si u něho šplhnout.

K tomu je třeba přičíst vlnu hysterie, která ovládla česká média. „Bijí naše děti!“ Kdekdo předvádí své boule a svá jelita. Policistům se klade za vinu dopravní nehoda, která s akcí nijak bezprostředně nesouvisí. Místo aby se sdělovací prostředky zasazovaly o věcný, střízlivý a kritický odstup a staraly se, aby věc byla probrána z různých stran, dělají vděčnou klaku politickým tanečkům za zvuků techna. Vzniká národní jednota odprava doleva, jaké se dosud podařilo dosáhnout snad jen ve věci Benešových dekretů. Něco takového tu po listopadu 1989 ještě nebylo. Děje se tak na úkor Policie ČR, která má sice daleko k dokonalosti, ale takovéhle jednání si nezaslouží. Česká společnost si jím podřezává sama pod sebou větev.

Teď se dokonce zdá, že Paroubek s Bublanem zatroubili k ústupu a hodlají provozovat vůči milovníkům techna politiku appeasementu. Ti se zatím rozlézají po Praze. Policie má svázané ruce a lidé s asociálními manýrami zelenou.

Bohumil Doležal (Mladá fronta Dnes 4.srpna 2005)