ARCHIV

Redakce Lidových novin

Vážení pánové,

Jan Beneš píše ve svém článku ohledně Czech tek v LN z 1. 8. t.r. mj. toto: „Tancovat se (v polovině padesátých let, bd) sice smělo, ale jen uměřeně. Žádný jazz, hlavně častušek je ti třeba, mládeži. Páskové (taktéž trampové) jsou naší společnosti budovatelů cizí. … Kdopak dnes pamatuje "svazácké hlídky" u dveří do Slovanského domu… přeměřující (pod ochranou SNB) návštěvníkům nohavice, aby ten, kdo je měl užší než 24 cm, nebyl vpuštěn? Však Emanuelovi Mandlerovi a jeho svazácké partě do smrti neodpustím, jak nám kradli a komplikovali mládí.“ Z uvedeného článku by se čtenář mohl domnívat, že pan Mandler, který se do článku dostal jako Pilát do kréda, v padesátých letech přeměřoval panu Benešovi z úředního pověření kaťata a že byl v ČSM něco jako nebožtík Jiří Pelikán.

Aby nezasvěcený čtenář nebyl obsesí pana Beneše vůči E. Mandlerovi zaskočen jako něčím nevysvětlitelným, uvádím jako pamětník následující: pan Beneš byl v roce 1965 (stejně jako Mandler a já) členem redakční rady posléze zakázaného časopisu Tvář. Někdy v polovině roku ukradl v redakci text článku Ladislava Hejdánka o Masarykovi, zabaveného předtím komunistickou cenzurou,a bez souhlasu a vědomí autora a redakce jej poslal Pavlu Tigridovi do Svědectví, kde potom část z něj vyšla. Přitom Tvář se Svědectvím vědomě nespolupracovala (jako ostatně žádný tehdejší časopis), protože jsme věděli, že by to znamenalo její okamžitý zákaz, a legální působení nekomunistického časopisu uprostřed bolševického polosvěta pro nás bylo důležitější než přetiskování textů v časopise, k němuž měl u nás tehdy kromě pověřených soudruhů přístup jen málokdo. Beneš o tom nemohl nevědět.

Beneš byl pak za spolupráci s Tigridem odsouzen a uvězněn. Po jeho propuštění v roce 1968 mu Mandler jeho „akci Masaryk“ velmi tvrdě vytkl. Beneš se hájil tím, že chtěl pomoci dobré věci. Nemám důvodu o tom pochybovat, nicméně byla to podle mého názoru pomoc, o kterou dotyční nestáli, navíc hloupá a provedená krajně nekorektním způsobem. Jistěže na věc mohou být různé názory, nechť se ale mluví o tomto, a ne Mandlerově blíže nespecifikovaném svazáctví.

Bohumil Doležal, Praha