ARCHIV

Dopis editorovi Událostí

Milý pane kolego,

Jeden z Vašich čtenářů mne upozornil na Vaši kritickou poznámku (Události, 17.6.2005) k mému článku „Den daňové svobody je nesmysl“. Protože po mně požadoval reakci, reagoval jsem, a abychom si nedopisovali za Vašimi zády, posílám ji i Vám.

Napsal jste: Jiří Pehe končí svůj jinak zajímavý článek v Právu o iluzornosti „Dne daňové svobody“ slovy: „…výše daní a rozsah státních služeb nejsou v demokratické společnosti diktovány (zlo)vůlí panovníka, ale jsou výsledkem rozhodování demokraticky zvolených zástupců lidu. Pokud chtějí neoliberálové situaci změnit, musí uspět politicky, což se jim v naší politické kultuře ovšem příliš nedaří.“ Je mi líto, ale politicky v této zemi dlouhodobě neuspěli především souputníci někdejšího prezidenta Havla. Neoliberálové (pokud se tím rozumí ODS) projevili naproti tomu velkou životnost a dnes, jak to vypadá, nemají (a v dohledné budoucnosti asi ani nebudou mít) ve středu a na pravici žádnou opravdovou konkurenci: což je škoda.

Moje reakce je následující: Vaše kritika je založena na předpokladu, že když jsem mluvil o (neo)liberálech, měl jsem na mysli ODS. Neměl.

ODS má s neoliberalismem (a koneckonců i s klasickým liberalismem) pramálo společného. Je to strana, která v sobě kombinuje to, co v první republice představovali Národní demokraté a Národní socialisté. Je to tedy strana konzervativně-národnicko-populistická. Liberální stranou se ODS pokoušela být ve svých úplných počátcích, později se o totéž snažila Unie svobody, nyní se k liberalismu hlásí například LIRA (její předseda pan Hamerský se dokonce vůči mému článku v Právu ohradil) a některé další malé strany. Neoliberální názory reprezentuje například Liberální institut panů Schwarze a Ševčíka, nikoliv ovšem CEP (který má blízko k ODS).

ODS považovala liberalismus za nutné opustit, US neuspěla, a liberální strany dneška mají mizivé preference. To vše jenom dokládá mou tezi, že v českém (a celkově i středoevropském) prostoru nemá liberalismus velké šance na úspěch. Není zde žádná tradice. Je zde buď tradice socialistického kolektivismu nebo tradice národnické pravice i levice.

Pokud jde o Váš tradiční výpad proti Havlovi a jeho „souputníkům“, poznamenal bych jen, že Havel a jeho souputníci nikdy nereprezentovali žádný ucelený politický proud a nikdy se o to ani nesnažili. Rozhodně se nikdy nesnažili uspět jako nějaká politická síla. Tento politický proud jste si jako novou politologickou kategorii tak trochu vymyslel a byl jste to Vy, pokud se nemýlím, kdo mu dal i jméno—Pravda a Láska. Bohužel v realitě takový proud nikdy neexistoval, takže je poněkud nepatřičné mluvit o jeho úspěchu nebo neúspěchu. Existovalo pouze společenství lidí (z různých stran a různých názorů), kteří Havla respektovali. Dokonce ani iniciativy, které byly popisovány jako „havlovské“, například Impuls 99, se neskládaly výhradně z lidí, kteří byli Havlovými podpůrci.

S pozdravem, Jiří Pehe

Poznámka editora Událostí: Za prvé, neoliberalistické teze, které pan Pehe právem kritizuje, a vůbec pojetí, že stát je jakýmsi cizopasníkem na občanovi, u nás hlasitě prosazuje právě ODS. Pokud ji tedy pan Pehe neměl na mysli, měl to ve svém článku explicitně uvést, aby to čtenáře nepletlo. Za druhé, jsem přesvědčen, že iniciativy jako Impuls 99 měly jakýsi skrytý politický záměr, ostatně nebylo by na tom nic špatného, kdyby byl ten druhý, k úspěchu nutný politický krok pak opravdu následoval. Zda byl či nebyl český politický život u nás v minulosti ovládán politickým soupeřením mezi prezidentem Havlem (a jeho stoupenci) a Václavem Klausem a jeho stoupenci, ať posoudí čtenáři. Problém je v tom, že se Havlovi lidé prezentovali právě jako „společenství lidí, které Havla respektuje“ a ne jako standardní politické uskupení, „ucelený politický proud“: proto neměli šanci.