ARCHIV

Věc: udělení bobříka vyčůranosti za měsíc červen 2005

Naše vyznamenání mělo dosud jednu velkou slabinu: bylo udělováno výlučně různým potentátům. Mezi jeho držiteli jsou prezident, několik premiérů (i zahraničních), ministři, poslanci a dokonce i jeden nefalšovaný aristokrat. Čtenáři nám mohou právem vytknout výlučnost a přehlížení obyčejných lidí. Tak jako je hrob neznámého vojína, měla by být i naše pocta udělena řadovému, skoro neznámému člověku z ulice. Teď se nám konečně naskytla příležitost, jaká se hned tak nezopakuje.

Co se vlastně stalo: prostý český člověk, ostravský spisovatel sci-fi (honni soit, qui mal y pense!) Ladislav Sommer kráčí si takhle jednou Ostravou – Zábřehem, a co nevidí: v kavárně sedí poslanec Kořistka, Topolánkův poradce Dalík a někdo třetí, neznámý. V tu chvíli pocítil neodolatelnou touhu dozvědět se, o čem si tři tak slavné osoby, jedna z nich dokonce neznámá, vlastně povídají. Udělal tedy to, co by na jeho místě udělal každý z nás. Vešel dovnitř, posadil se opodál, objednal si kafe a našpicoval uši. Jeho námaha byla záhy odměněna: zaslechl jakousi poznámku o deseti milionech. O deseti milionech čeho (korun, eur, dolarů, kozích bobků) se už bohužel nedoslechl – možná, že tuto mezeru v informacích způsobil kromě špatné akustiky v kavárně i paragraf 174 Trestního zákona, „Křivé obvinění“, v němž se praví: „Kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.“ Přes tuto drobnou vadu na kráse byla zvědavost pana Sommera ukojena, odešel a všechno pustil z hlavy.

Případ Kořistka se však nyní vyvinul tak, že k zodpovědnosti by nakonec mohl být popohnán jen poslanec, který jej rozjel. V tu chvíli se v našem hrdinovi probudil cit pro spravedlnost a začalo ho hrýzt svědomí. Vypráví o tom: „Šel jsem více než před týdnem náhodou kolem policejní služebny na Masné. Zašel jsem se poradit, co mám dělat.“ To je věc, která by se měla octnout v učebnicích etiky pro střední školy: zatímco zaostalý pobožnůstkář v takovém případě osloví faráře a rozpolcený intelektuál zaměstná svého psychoanalytika, zachoval se pan Sommer jako uvědomělý občan – obrátil se na policii.

Pravda vítězí, ale dá to fušku, říkával prý Jan Masaryk. Už už to vypadalo, že v kauze Kořistka přijde spravedlnost, nejvyšší státní zástupkyně i vládní koalice zkrátka, a tu se vynoří prostý ostravský spisovatel a všechno je jinak. Pan Ladislav Sommer se svým statečným činem energicky zařadil do společnosti strýce Vika, pana Roda a předsedy České pravice Simkaniče. Doufám, že za něj nebude nakonec popotahován: abychom ho jaksi předem odškodnili za možná příkoří, která s sebou boj za pravdu a právo přináší, udílíme mu tímto bobříka vyčůranosti za měsíc červen 2005. A gratulujeme o to horlivěji, že jde o příležitost vpravdě historickou: konečně se dostalo na obyčejného, prostého českého člověka!

12. června 2005