ARCHIV

Rozhovor s maďarským ministerským předsedou

V Praze odhalili Benešovu sochu. To vzbudilo v Bavorsku velké pobouření. Ministerský předseda Stoiber to nazval přímo provokací. Vás před několika týdny nepřijali v Bratislavě s odůvodněním, které se týkalo rovněž Benešových dekretů. Podniká Maďarsko v té věci nějaké kroky?

Maďarské stanovisko v té podstatné věci je po léta stejné, v tom se vlády, které tu po sobě následovaly, nelišily. Zásada, na níž jsou dekrety postaveny, zásada kolektivní viny, je dnes v Evropě nepřijatelná. Evokace každé takové křivdy, která se stala v historické minulosti a která přetrvává v duši národů, je velmi nebezpečná. Proto se domnívám, že se nelze divit, když státy naší oblasti, kterých se to týká, ať je to Bavorsko nebo Maďarsko, když občané těchto států říkají, že nás mrzí, když nám připomínají Benešovy dekrety. Nám se tehdy stala křivda a tady se ostatně diskuse rozcházejí. Jsou tací, kteří říkají: stala se nám křivda a řešení znamenají klidná, střízlivá jednání. A jsou tací, kteří říkají, že je třeba zformulovat silným hlasem požadavky, například na země Evropské unie, aby ve své politice vůči Česku nebo Slovensku udělaly to či ono. Nynější maďarská vláda tvrdí, že je třeba jednat, jednat, jednat. Na urážky a ublíženost nelze odpovídat urážkami a ublížeností. Naše stanovisko tedy je, že Benešovy dekrety jsou sporným dědictvím společné Evropy, jsou dědictvím, na něž nelze navazovat a správně postupujeme tehdy, když se obě strany zdrží toho, aby toto dědictví stavěly do středu politických vztahů způsobem, který ostatní uráží a zraňuje. Protože z toho může být jen spor, ne spolupráce, a to, co potřebujeme, nejsou spory, nýbrž spolupráce.

19. května 2005