indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

2.5. - 7.5.2005

ARCHIV

Korespondence s Jiřím Pehem

ohledně romského koncentračního tábora v Letech u Písku.


Vážený pane kolego,


Musím polemizovat s Vaším hodnocením rezoluce Evropského parlamentu k diskriminaci Romů, v níž EP také vyzval k odstranění velkovýkrmny prasat v Letech u Písku, která částečně interferuje s místem, kde stával koncentrační tábor pro Romy. Ptáte se, jak pomůže mrtvým z Letů, když se jim šedesát let po jejich smrti přinese nesmyslná oběť demolicí velké fungující továrny? Dodáváte: „Nechte mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé, říká se v Evangeliu. Z problému Lety se stal jakýsi Hyde Park, kde se mohou veřejně ukájet vlajkonoši Pravdy a Lásky. Je to nesmyslné a odpuzující“.

Mně naopak připadá odpuzující arogance, s jakou k tomuto problému přistupuje většina Čechů. Ukazuje se tím naprostá neochota pochopit vlastní historii a vyvodit z toho—alespoň symbolicky—důsledky. Nechápu, jak pak může někdo požadovat, abychom se vyrovnali například s vyhnáním Němců nebo se zamysleli nad tím, zda bylo správné bombardování Drážďan. Každá minulost tohoto typu se přece dá odbýt tím, že teď už jde jen o živé, a mrtvým se koneckonců už nepomůže. Jenže některá symbolická gesta týkající se „mrtvých“—tedy historie—mají obrovský význam právě pro ty živé. Bez nich ti živí jen ukazují, že nic nepochopili a historie se může opakovat.

Samozřejmě vím, že nemůžeme budovat nedotknutelná pietní místa všude, kde se v lidské historii udály masakry a další zvěrstva. Živí by neměli za chvíli, kde žít. Pokud ale jde o historii, která ještě pořád—dosti živě—zasahuje do naší přítomnosti, a navíc je spojena s dosti palčivým současným problémem soužití většinové populace s jednou etnickou menšinou, mám za to, že určitá symbolická gesta mohou být pro mentální zdraví toho kterého národa neskonale důležitější, než je třeba fungující továrna na výrobu vepřového.

A jde také o čistě lidskou dimenzi. Například Vaše rodina má jistě někde rodinný hrob. Kdyby Vám někdo postavil za zdí prasečinec, který by částečně zasahoval na území hřbitova, a odkud by Vám na místo rodinné piety tekly fekálie, docela by mne zajímalo, jak byste na to reagoval. V případě Romů v Letech se navíc nejedná jen o místo posledního odpočinku některých z nich, kde byli pohřbeni proto, že si to přáli oni nebo jejich rodiny. Je to místo, kde Romové byli vražděni—povětšinou převážně českými dozorci. Myslím si, že většinová populace by ukázala velkou míru demokratické dospělosti, kdyby byla ochotna „fungující továrnu“ přemístit o pár kilometrů dále. Právě „nesmyslné oběti“ tohoto typu mohou často dokázat více než „vepřový pragmatismus“, kterým český národ, obávám se, vyniká. Stálo by to přitom jen zlomek toho, co jsme museli zaplatit například za hrátky pana Želeného—což je též (a po právu) oblíbený objekt vlajkonošů „pravdy a lásky“.


S pozdravem, Jiří Pehe



Vážený pane,

Ve Vašem dopise mluvíte – v souvislosti s mými názory na bourání vepřína v Letech - o „naprosté neochotě“ většiny Čechů „pochopit vlastní historii a vyvodit z toho – alespoň symbolicky – důsledky“. To je krátké spojení. Já (a jistě ani spousta dalších lidí, kteří jsou stejně jako já proti demolici) vůbec neopochybuju o tom, že v Letech stál český koncentrák pro Romy a že je to černá skvrna na našich dějinách. A vůbec nejsem proti vyvození důsledků (ostatně proč jen symbolických?). Jsem jen proti vyvozování důsledků absurdních.

Vůbec si totiž nemyslím, že by symbolické gesto tohoto typu mohlo mít nějaký význam pro živé. Zbourání vepřína nepohne problémem soužití většinové populace s jednou etnickou menšinou ani o milimetr – ostatně se s ním nepodařilo příliš pohnout od roku 1989 (hlavně se nepodařilo najít takovou polohu, v níž by se mohla sejít dobrá vůle obou stran, a jeden ze zásadních problémů je, že romská menšina nemá dodnes žádnou věrohodnou reprezentaci).

Píšete dále: „Například Vaše rodina má jistě někde rodinný hrob. Kdyby Vám někdo postavil za zdí prasečinec, který by částečně zasahoval na území hřbitova, a odkud by Vám na místo rodinné piety tekly fekálie, docela by mne zajímalo, jak byste na to reagoval.“ Ale fuj, pane Pehe, co je to za argument? Za prvé víte stejně dobře jako já, že přes hromadné hroby v lese žádné fekálie netečou. A za druhé, kdyby nastala situace, kterou zmiňujete, reagoval bych tak, jako drtivá většina lidí: žádal bych, aby byl hrob na náklady znečišťující firmy přemístěn.

Nevím taky, proč musí kritika vyústit do paušálních a urážlivých řečí o „vepřovém pragmatismu“ českého národa. Trochu to připomíná „hanobení národa, rasy či náboženského přesvědčení“, a to se u nás v tuto chvíli nesmí. Měl byste být konkrétnější, celý národ je v tomto případě přece jen veliké sousto. A pokud si lidé myslí, že se má pomáhat živým, ne mrtvým, je to docela v pořádku a těžko jim to vyčítat.

Vaše argumenty mne nepřesvědčily. V této věci má pravdu Václav Klaus, ne Vy. Jistě, účinná lítost a pokání jsou na místě: jen by se neměly projevovat nesmyslnými, hysterickými gesty.


S pozdravem


Bohumil Doležal