ARCHIV

Musím polemizovat s Vaším hodnocením rezoluce Evropského parlamentu k diskriminaci Romů, v níž EP také vyzval k odstranění velkovýkrmny prasat v Letech u Písku, která částečně interferuje s místem, kde stával koncentrační tábor pro Romy. Ptáte se, jak pomůže mrtvým z Letů, když se jim šedesát let po jejich smrti přinese nesmyslná oběť demolicí velké fungující továrny? Dodáváte: „Nechte mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé, říká se v Evangeliu. Z problému Lety se stal jakýsi Hyde Park, kde se mohou veřejně ukájet vlajkonoši Pravdy a Lásky. Je to nesmyslné a odpuzující“.

Mně naopak připadá odpuzující arogance, s jakou k tomuto problému přistupuje většina Čechů. Ukazuje se tím naprostá neochota pochopit vlastní historii a vyvodit z toho—alespoň symbolicky—důsledky. Nechápu, jak pak může někdo požadovat, abychom se vyrovnali například s vyhnáním Němců nebo se zamysleli nad tím, zda bylo správné bombardování Drážďan. Každá minulost tohoto typu se přece dá odbýt tím, že teď už jde jen o živé, a mrtvým se koneckonců už nepomůže. Jenže některá symbolická gesta týkající se „mrtvých“—tedy historie—mají obrovský význam právě pro ty živé. Bez nich ti živí jen ukazují, že nic nepochopili a historie se může opakovat.

Samozřejmě vím, že nemůžeme budovat nedotknutelná pietní místa všude, kde se v lidské historii udály masakry a další zvěrstva. Živí by neměli za chvíli, kde žít. Pokud ale jde o historii, která ještě pořád—dosti živě—zasahuje do naší přítomnosti, a navíc je spojena s dosti palčivým současným problémem soužití většinové populace s jednou etnickou menšinou, mám za to, že určitá symbolická gesta mohou být pro mentální zdraví toho kterého národa neskonale důležitější, než je třeba fungující továrna na výrobu vepřového.

A jde také o čistě lidskou dimenzi. Například Vaše rodina má jistě někde rodinný hrob. Kdyby Vám někdo postavil za zdí prasečinec, který by částečně zasahoval na území hřbitova, a odkud by Vám na místo rodinné piety tekly fekálie, docela by mne zajímalo, jak byste na to reagoval. V případě Romů v Letech se navíc nejedná jen o místo posledního odpočinku některých z nich, kde byli pohřbeni proto, že si to přáli oni nebo jejich rodiny. Je to místo, kde Romové byli vražděni—povětšinou převážně českými dozorci. Myslím si, že většinová populace by ukázala velkou míru demokratické dospělosti, kdyby byla ochotna „fungující továrnu“ přemístit o pár kilometrů dále. Právě „nesmyslné oběti“ tohoto typu mohou často dokázat více než „vepřový pragmatismus“, kterým český národ, obávám se, vyniká. Stálo by to přitom jen zlomek toho, co jsme museli zaplatit například za hrátky pana Želeného—což je též (a po právu) oblíbený objekt vlajkonošů „pravdy a lásky“.