ARCHIV

Sundejte si brejle, budeme se fackovat

V noci ze soboty na neděli vstoupila Velká televizní revoluce do nového stádia. To, co se odehrálo zhruba dvě hodiny po půlnoci na party po předání cen TýTý, má v našich malých českých poměrech význam srovnatelný s tím, co pro Francouze znamená dobytí Bastilly.

Jako každou revoluční událost, lze i tuto popsat dvojím způsobem:

- buď bývalý generální ředitel ČT Balvín napadl nejprve na toaletě redaktora zpravodajství Wollnera a pak postupně už mimo toaletu jeho dva kolegy, načež došlo ke strkancům a šťouchancům,

- nebo bývalého ředitele ČT Balvína napadl nejprve na toaletě redaktor Wollner a pak už mimo toaletu jeho další dva kolegové, několikrát ho udeřili pěstí a natrhli mu ret.

Situaci komplikuje ještě to, že na střetu měli zjevně účast i blíže neurčení přátelé bývalého ředitele.

Obě strany se navzájem obviňují z opilosti a obě mají nepochybně pravdu. Dvě hodiny po půlnoci bývá na takové akci střízlivý už jen málokdo. Proto by autorovi těchto řádek velel jeho vrozený sklon ke kompromisnictví hledat pravdu někde mezi oběma výše načrtnutými krajnostmi. Ještě pravděpodobnější však je, že v mlze alkoholických výparů každý pokus o zjištění pravdy ztroskotá.

Ponechme tedy stranou otázku viny a proberme událost samu o sobě, bez falešného moralizování.

Je zjevné, že řešení pracovních a pracovněprávních sporů v ČT nabylo podoby, kterou by starý von Clausewitz nazval pokračováním diskuse jinými prostředky. Po stávce ve studiu a v přímém přenosu a po masových demonstracích další výrazná inovace. Bude klást velké nároky na televizní odbory (měly by si do budoucna opatřit vlastní úderné oddíly) i na ředitele (který bude muset napříště ovládat orientální bojová umění; základní vědomosti může načerpat sledováním konkurenční Novy každý večer po jedenácté hodině).

Nelze ovšem přehlédnout, že se v tomto případě jednalo o pouze o ředitele bývalého. Lze tedy celou událost interpretovat jako experiment a zároveň jakousi zrcadlovou protivu tzv. zlatého padáku. Jinak to ostatně ani nešlo, Česká televize v tuto chvíli ředitele nemá. Až bude zvolen, může se začít naostro.

Česká televize je v této věci smělým průkopníkem. Bylo by škoda, kdyby nové způsoby zůstaly omezeny jen na ni. Je záhodno aby se přelily i do jiných institucí. Zvlášť poutavé podoby mohou nabýt v ozbrojených složkách: pracovní konflikt se stane atraktivnějším, když promluví zbraně, a redaktoři zpravodajství ČT, pokud nebudou zrovna příliš zaměstnáni fackováním ředitele, o tom nepochybně natočí poutavé reportáže.

Zanedlouho pak bude celá naše vlast vypadat jako známá scéna z filmové grotesky Laurela a Hardyho, kde se dav lidí navzájem kope do holenních kostí a kroutí si nosy nebo si stahuje kaťata (na druhý prvek pozoruhodné akční scény se už přesně nepamatuji). Na jednu stranu bude legrace. Na druhou nás může mrzet, že legraci budou mít jen nezúčastnění diváci zvenčí. My uvnitř budeme příliš zaměstnáni tím, že se budeme navzájem kopat do holenních kostí a stahovat si kaťata.

16. února 2003