ARCHIV

Konec velké krize?

Za titulek jsem raději napsal otazník, abych nepřivolával na Českou republiku neštěstí. I ta otázka ostatně vzbuzuje naději, která je dnes o něco větší než uprostřed minulého týdne.

Pokud jsme tedy opravdu na konci tunelu, není těžké označit vítěze. Je jím KDU-ČSL a její předseda. To, co se realizuje, je její původní představa, přesněji řečeno důrazný požadavek: politická, v podstatě koaliční vláda bez Grosse. Cena, kterou za to lidovci zaplatili, je nevelká: jejich ministři se zřekli funkcí ve straně. Přitom u Svobody to předsedovi vyhovuje, pozice jeho stranického konkurenta je oslabena. Oba dva věrní, Šimonovský a Ambrozek, se mohou o ztracené posty ucházet na podzimním sjezdu. A kdyby se snad dvěma sociálně demokratickým nespokojencům, Kavanovi a Laštůvkovi, povedlo ještě na poslední chvíli Svobodu vypudit z ministerského křesla, byl by Kalouskův triumf úplný.

Lidovecký předseda si navíc šplhnul u budoucího koaličního partnera tím, jak srazil (bez velkých ztrát pro vlastní stranu) preference ČSSD. Konečnou cifru ještě neznáme, do posledních průzkumů pochopitelně nebylo zahrnuto salto mortale z minulého týdne. V každém případě bude obtížné knockoutovanou ČSSD v příštích čtrnácti měsících znovu oživit. Mimořádnému sjezdu po volbách a divokému boji o kormidlo se sociální demokracie nejspíš nevyhne.

Lidovci za to platí prohloubením svého nevábného image a posílením všeobecného přesvědčení, že politické vydírání koaličních partnerů se vyplácí. Bylo to snadné – ČSSD jim k tomu poskytla ideální příležitost. Navíc potichu uznali, že jejich koaliční partneři smějí spolurozhodovat o tom, komu bude v KDU-ČSL odňata stranická funkce. Vypadá to jako formalita, ale v budoucnu by to lidovce mohlo mrzet.

Tento způsob vlády dostal v sobotu víc než výraznou podporu Ústředního výkonného výboru ČSSD. Má velkou naději uspět i v Poslanecké sněmovně: jakmile Gross podá demisi a bude jmenována nová vláda, vznikne docela jiná situace. Vláda se formálně chopí své úlohy a bude ji provozovat do té doby, než dostane důvěru nebo (pokud důvěru nedostane) než prezident jmenuje nějakou jinou. Rozhodování je v rukou Klause a odepření důvěry výrazně přibližuje mimořádné volby. Divil bych se, kdyby je teď někdo v ČSSD toužil uspíšit.

Pravda, jakmile dostane důvěru Paroubek, octne se formálně v podobné situaci jako Gross před demisí, může teoreticky celou vládu podle libosti přestavět. Vláda s podporou komunistů by mu zjevně nevadila (zvykl si na ně, když dělal ekonomického náměstka v Restauracích a jídelnách, tvořili každodenní kulisu jeho života, není proto divu, že ty, kterým komunisté vadí, označuje za stupidní). Jeho přání reglementovat média může najít podporu napříč politickým spektrem. Jsem možná přehnaně optimistický a doufám, že k obojímu už nebude mít ani dost času, ani dost síly.

ČSSD projevila i jakési lidské rysy: pomohla lidovcům k ministerskému křeslu pro Cyrila Svobodu. Kalousek se nemohl moc vehementně bránit, vypadalo by to hloupě. Ve zbývajících čtrnácti měsících se tedy nemusíme bát žádných divokých zahraničněpolitických eskapád. Potrestáni byli ministři Mlynář a Bureš za to, že udělali to, co v daném okamžiku udělat měli, totiž odešli, protože je nelákala vyhlídka na spoluvládu s komunisty (lidovci z Grossovy vlády odešli přesto, že hrozila spoluvláda ČSSD s komunisty). Namále měli i Urban s Buzkovou (hrozili odchodem ze stejných důvodů ajkio Mlynář s Burešem a Buzková se navíc nakonec vyslovila pro Grossovu demisi). Nakonec se jim zjevně dostalo jen posledního vážného varování. Pokud v případě Buzkové hrálo roli i to, že byla v minulosti s Paroubkem v politickém sporu a designovanému premiérovi by přišlo žinantní zbavit se jí zrovna teď, je to další lidský prvek v jeho rozhodování. Stejně jako výkop ministra Palase, jeho chování na sjezdu ČSSD bylo zároveň proradné a hloupé.

Že by tato vláda mohla udělat nějakou díru do světa, je vyloučené. Že by nějak výrazně zvýšila preference ČSSD v Česku, taky. Nicméně je tu aspoň naděje, že se s různými peripetiemi dokodrcá až k řádným volbám a že to dokáže bez komunistické pomoci. Učme se být skromní, mohlo by to být ještě daleko horší.

24. dubna 2004