ARCHIV

Odůvodnění rezoluce

V době, kdy Evropská unie oslavuje 60té výročí konce druhé světové války a vítězství nad nacismem, nelze zároveň přehlížet tragické události a rozhodnutí které vedly k rozdělení Evropy po roce 1945 a začátku studené války. Ve veřejné diskusi se stále častěji objevuje potřeba nalézání pravdy o konci druhé světové války a o jeho důsledcích.

Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941, se z dřívějších spojenců stali nepřátelé. V rámci boje proti Třetí říši se Velká Británie a Spojené státy spojily v jedné alianci se Sovětským svazem, ale na konci války se sovětské válečné úsilí proti nacistickému Německu změnilo v sovětskou imperiální invazi. Všude, kam vkročila sovětská voiska, byl dříve či později nastolen komunistický systém. Zatímco Estonsko, Litva, Lotyšsko, východní Polsko, a východní Rumunsko byly přímo začleněny do Sovětského svazu, z východního Německa, Polska, Československa, Maďarska, Rumunska a Bulharska se staly satelitní státy. Ukázalo se, že nebylo podstatné, zda byly tyto státy aktivními členy spojenecké koalice, jako například Polsko, nebo ne. Všechny nakonec skončily v sovětském bloku. Následovaly masové deportace, vyvlastňování a dokonce fyzická likvidace místních přirozených elit a také zavedení řízené ekonomiky, což mělo za následek zastavení ekonomického rozvoje jmenovaných zemí na mnoho let. Důsledkem byly nenahraditelné morální a ekonomické ztráty.

Praktickým důsledkem Jaltských dohod bylo položení základů nového evropského uspořádání, v kterém se poraženým státům jako Německu a Itálii dostalo masivní pomoci, a tudíž i šance užívat prosperity a demokracie, zatímco státy střední a východní Evropy, které neměly to štěstí, skončily v sovětské sféře vlivu. To mělo dlouhodobé negativní důsledky. Zatímco západoevropské státy mohly začít s mírovou obnovou svých ekonomik a společnosti a mohly pracovat na smíření mezi dříve nepřátelskými národy - například Francie a Německo mohly společně položit základy evropské integrace -, východní část Evropy se dusila v sevření sovětské totality. Polská Solidarita dokázala v roce 1980 odebrat prvních pár cihel ze zdi rozdělující Evropu. Ale až "Annus Mirabilis"1989 konečně umožnil konec sovětské komunistické nadvlády nad polovinou Evropy. Roky 1989 a 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz, znamenaly začátek nové éry, ve které všechny evropské národy - nejen západní, ale i východní - mohou svobodně rozhodovat a snažit se překonat obrovskou zátěž komunistické minulosti.

To, aby Rusko bylo mírumilovným, demokratickým a spolehlivým partnerem Evropské unie, není jen v evropském zájmu, ale především v zájmu Ruska samotného. Ale (místo toho) Evropská unie registruje návrat imperiálního uvažováni v Rusku. Jedinou zárukou toho, že se Rusko stane důvěryhodným sousedem Evropské unie, je posilování vlády zákona v Rusku, respekt k lidským právům, právům menšin, demokratickým principům ve veřejném životě, solidní historické povědomí a partnerský přístup k ostatním národům, především těm sousedům Ruska, kteří trpěli pod jhem totality.