indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

11.4.3.2005 - 16.4.2005

ARCHIV

Fenomén Kotel

Miloslav Kalousek se stal v době pro něho velmi náročné hostem pořadu TV Nova Kotel. Po jeho absolvování údajně zkolaboval, a to už je u člověka tak otrlého co říci. Mirek Topolánek nato označil divácké publikum v Kotli (nikoli v tom s Kalouskem, ale obecně) za „agresivní přiopilou smečku debilů“. Tento výkřik zmučené duše se pak stal terčem kritických poznámek Alexandra Mitrofanova v Právu (Topolánkovi debilové, 14. 4. t.r.).

Pan Mitrofanov se zastává diváků z pořadu: „Jaká pravidla porušili diváci, které počastoval Topolánek? Nechovali se podle Gutha-Jarkovského, o tom není pochyb. Řekli politikovi, tentokrát Kalouskovi, jindy jiným stranickým bossům, co si o nich myslí, a nyní možná ještě ostřeji. Kdyby to nevykřičeli z televizní obrazovky, znamenalo by to, že tento přístup k voleným zástupcům by snad neexistoval? Kdepak, kotelníci jen vyjádřili mínění velké skupiny spoluobčanů.“

S tím bohužel nemohu souhlasit. Netrpím intelektuálským, sklonem pucovat si o Novu při každé příležitosti boty a vždycky jsem uznával, že i v dobách Vladimíra Železného, aspoň pokud jde o zpravodajství a publicistiku, představovala pro šedivou a optarnickou ČT víc než zdravou konkurenci. Mělo to ovšem své zvláštnosti, právě Kotel je jednou z nich a v současné době, zejména po odchodu paní Bobošíkové do Štrasburku, se v programové skladbě publicistických pořadů Novy vyjímá jako tyranosaurus uprostřed čtvtrtohorní fauny.

Normální, slušný, vznešeně řečeno rytířský způsob komunikace mezi lidmi vypadá takto:

Za prvé, člověk má příležitost a zároveň ovšem taky povinnost říci svůj názor, zdůvodnit ho, podepsat jménem a pak si za ním stát – což platí pro všechny účastníky diskuse.

Za druhé, názorové střetnutí má být korektní souboj: dva lidé s odlišnými názory a publikum, které mají přesvědčit.

Kotel porušuje obě pravidla najednou. Připomíná římské Koloseum nebo býčí zápasy: nešťastník, předhozený smečce křiklounů, které dráždí k zuřivosti „krotitelka“ (velmi nepřesné označení). Politik přichází, aby byl uřván. Zatím ho ještě nebijou. Jeho šance a sportovní hodnota utkání jsou asi takové jako ve známém filmu Running Man. Čeští politici se od Schwarzeneggerova hrdiny většinou dosti podstatně liší, a čím je politik slušnější, tím víc to celé připomíná jatka. Koncepce pořadu vychází z kýčovitého mužického pohledu na svět: na jedné straně lid, pracující, národ, porota toho nejvyššího ze všech soudů. Na druhé straně sviňák politik, který se přichází zodpovídat ze svých hříchů. Lid je chráněn svou posvátností, tím, že je ve smečce, a jakousi poloanonymitou. Je to střetnutí člověk versus lid, postavené na bolševické zásadě, že lid si může všechno dovolit, protože má vždycky pravdu, kdežto naopak člověk si musí nechat všechno líbit, protože mu nic jiného nezbývá. Střetnutí člověka s lidem, zrežírované podle těchto pravidel, nekončívá dobře.

Pan Mitrofanov má jakýsi sklon chování diváku v Kotli omlouvat: „Běžný člověk nemá možnost proniknout do skutečných labyrintů politického rozhodování. Reprezentanty stran a státu vidí zpravidla v televizi nebo čte jejich výroky v novinách. Podle toho, k jakému politickému směru tíhne, si pak občan chodící do Kotle, ale i mnoho jiných, osvojí výrazivo svých oblíbenců.“ Obávám se že je to daleko horší: náš „lid“ se nemusel učit nezpůsoby od pánů Tlustého, Bendla, Římana, Topolánka, Nečase, Němcové a dalších, kdežto úplně naopak: tito pánové a dámy, aby se učinili srozumitelnějšími a přijatelnějšími nejspodnějším vrstvám české veřejnosti, přejali jejich způsoby a jejich výrazivo. A místo aby se česká politika pokoušela pozitivně ovlivňovat prostředí, v němž působí, přejímá jeho pokleslé manýry. To, že se pak v Kotli odmítá vystavit tomu, co sama učenlivě napodobuje a možná ještě rozvíjí, je ovšem nelogické, v tom má Alexandr Mitrofanov pravdu.

A co z toho plyne? Domnívám se, že je v zájmu zvýšení velmi upadlé politické kultury v této zemi, aby TV Nova pořad Kotel zrušila a paní Jílkovou vyhodila. Nemyslím si, že bych jí takovou přímluvou mohl způsobit sociální újmu: nepochybně se uplatní v cirkuse Berousek, po krátkém zaučení by tam mohla předvádět smečku cvičených paviánů.

17. dubna 2005