ARCHIV

Osob dost, osobností málo

„Sah‘ ein Knab ein Grösslein blüht, Grösslein auf dem Heiden…“ lze parafrázovat starou lidovou píseň, protože čeští socialisté jsou stranou růže. Nikoliv růžičky. Našinci by mohlo být docela jedno, koho si ČSSD zvolila o Velikonocích za předsedu, protože to je jejich věc, a jestli si skoro půlka z volitelů myslí, že je to dobře a druhá jen o málo menší půlka, že je to špatně, jestli konzervativní škromachovci nevěří v úspěch mladosocialistů a socialistická klukoracie odmítá konzervativce, musí si to vyříkat mezi sebou buď hned, anebo po prohraných předčasných volbách, protože o tom, že by po velikonočním nadělení, aprílové Grebeníčkově podpoře a následném pádu vlády, vyukujícím zpoza dveří Strakovy akademie, mohli vyhrát, neřkuli dosáhnout 30% , jak si usmyslel staronový předseda, si mohou opravdu nechat zdát jenom blahoslavení chudí duchem. Co je ovšem na celé věci podstatnější a závažnější, je personální zásobárna českých socialistů. Není to věc novodobá, táhne se hodně dozadu, kdy hodného, z Ameriky do Čech spadlého Jiřího Horáka vystřídal Miloš Zeman a dovedl ČSSD do Strakovy akademie, jak si byl usmyslel. Po odchodu z aktivní politiky ovšem jako by zůstal bez následníků. Byl to přitom on, kdo se vyjádřil o Stanislavu Grossovi jako o korunním princi a říká se, učedník lepší mistra. Jenže se zdá, že tentokrát se čarodějův učeň jaksi nevydařil. Na Slovensku zase tvrdí: Aká matka, taká Katka, a zde pořekadlo platí, neboť když chlap jako hrom do police vychovává budoucí princátko, nevyleze z něj nic kloudného. Neexistuje žádná záruka, že by osobnost dokázala vychovat osobnost a dobrého nástupce. Vladimír Špidla se nepovedl, Stanislav Gross hned dvakrát. Ať už si o manýrách Miloše Zemana myslíme co chceme, byl a doposud je osobností, je oním hrozným dítětem české politiky a sociální demokracie najmě, leze mnoha lidem na nervy, ale je to politik, který, řečeno scenáristickou hantýrkou, má ksicht. Vladimír Špidla osobností nebyl, není jí ani nový předseda socialistů, tvář si nezachoval ani Zdeněk Škromach, protože se zachoval jako uražené dítě, které neumí prohrávat, stejně jako ministr lesů vod a strání Palas, kopající ještě před desíti lety za KSČM. Dál nikoho nevidět. Petra Buzková nemá patrně potřebnou sílu se mezi socialistickými falokraty prosadit, ministr Sobotka zraje pomalu jako zimní jablko, jemuž podpora komunistů nijak nevadí, a z krajů není nikdo, kdo by osobností, hodnou toho slova, byl. Socialisté zkrátka nevědí, jak zformátovat velkou persónu, a tak půlce z nich stačí Grösslein, což je opravdu málo.

Takoví lidovci by mohli osobnosti prodávat jako fotbalové kluby hráče, i když je sporné, zda by chtěli dotyční měnit barvy a že by nějaká chtěla kupovat poslance, ochotné dle slov pana poslance Severy, rozbít každou koalici, pokud by se museli stydět. A to by se pravděpodobně museli stydět vždy. Ostatně stud je dobrým předpokladem k pokání a znakem mravní zralosti, pokud není nemravně předstíraný. Nicméně bezespornou lidoveckou osobností byl a je (dnes ovšem nestraník) Miroslav Výborný, osobností je i pan Kalousek, pan Kasal či pan Talíř, dokonce osobností svého druhu, kontroverzní a jasně řezanou, je poslanec Karas, který dělá lidové straně medvědí službu v míře, zaručující, že se od jeho nápadů bratři veřejně distancují a ukáží sekulárnímu publiku, že z většiny nejsou takovými bigotními tmáři, leč moderními katolíky.

ODS oplývá osobnostmi stejnou měrou, a ať si kdo myslí cokoliv, pánové Topolánek, Bendl, Tošenovský nebo Bém a další dokazují, že jsou nejen dospělí, ale že navíc dorostli do dlouhých kalhot. US-DEU disponovala jedinou skutečnou osobností, jíž byla Hana Marvanová, druhou se ukázal Vladimír Mlynář, když ještě před pátečním hlasováním o nedůvěře vládě sdělil, že komunistická podpora je pro něj nepřijatelná, ale jinak je na tom US-DEU stejně jako ČSSD, ba dokonce hůř, protože svým postojem mravně selhala na celé čáře.

Osobnostmi disponuje i KSČM, i když s negativním znaménkem. Jenomže soudruzi Ransdorf, Filip ba i Grebeníček nejsou žádnými nulami, bohužel je tomu naopak, a jejich politická vyzrálost a vychytralost, zděděná po předcích, dává jasně na srozuměnou, že i oni mají svůj ksicht, i když nápadně připomíná tvář Freddyho Krugera z Jilmové ulice.

Sečteno a podtrženo: reálnou politiku bez osobností dělat nelze. Strany v pozici i opozici bez osobností buď pozici ztratí, anebo se rozplynou. Stačí vzpomenout na tak bohatou stranu jako byla Česká strana národně socialistická a mnohé další. Bez osobností prostě a jednoduše zmizely ze scény. Kdo trpělivě čeká, až zmizí ze scény ČSSD a vyklidí levý břeh, netřeba připomínat. Proto by se měli socialisté co nejdříve vzchopit. Jinak bude zle. A to hodně. Zvlášť když pan poslanec Kováčik při jednání o nedůvěře vlády prohlásil, že KSČM žádná rukojmí nebere.

David Jan Novotný