ARCHIV

Státy modré a červené

Bývalo zvykem pro očekávané novorozeně nakupovat výbavičku v barvě buď modré či růžové -- s padesátiprocentní pravděpodobností nesprávné volby, než pak došlo k vítanému diagnostickému pokroku. Taková schopnost však uniká prognostikům, i těm nejvýznamnějším analytikům politického stavu věcí.

Teď při posledních amerických volbách v listopadu 2004 nejen naprostá většina Evropy, ale též amerických medií předpokládala důkladnou porážku nenáviděného Bushe. Leč nemělo tomu tak být a výsledek mátl nejen Evropu, ale i zdejší elity. Media začala tuto federaci padesáti států třídit na červené a modré. Smysl tohoto kritéria mi uniká: označovat červeně, barvou revoluce, končiny, v nichž zvítězili voliči Republikánů, reakční to přece zabedněnci, kdežto aristokratickou modří identifikovat vítězná území Demokratů, údajných zastánců méně majetných vrstev, průkopníků pokroku a sociální spravedlnosti?

Elity, dychtivé vést národ a tudíž zatrpklé neochotou národa předat jim otěže, se jen s obtížemi smiřují s fiaskem a hledají vysvětlení. Martin Peretz, šéfredaktor liberálního časopisu New Republic, připomněl prohlášení harvardského ekonoma Johna Kennetha Galbraithe ze začátku šedesátých let, že konzervatismus je bez idejí a proto hyne. Jenže situace je teď taková, že liberalismus nemohl věčně žít z inspirací doby F.D.Roosevelta, že onen záchranný New Deal třicátých let je věc nostalgie.Liberalismu tuze ublížila turbulentní leta šedesátá, jeho pseudorevoluční relativismus, rozmělňující veškeré hodnoty k nepoznání. Sekularismus, výsměch náboženství, jakkoliv populární na koktajlových dýcháncích v kuloárech intelektuálů, neměl tak pozitivní odezvu v převážně části země. Snadno znatelná je i vzdálenost mezi spisovateli a politiky, jíž lze aspoň z částu přípsat zeměpisu. Američtí literáti se shlukují v severovýchodním koutu země (Boston –New York), kdežto ve Washingtonu vládnoucí předáci mají spíš kořeny na Středním západě a v jižanských oblastech.

Maureen Dowd, vlivná komentátorska v The New York Times, vždy krutě Bushe napadající, měla ale natolik překvapivý smysl pro fair play, když uveřejnila (28.11.2004) esej o reakci svého bratra Kevina, kterou e-mailem rozeslal mnoha směry. V ní zdůraznil nehoráznou zaujatost medií proti prezidentovi, s otázkou: jestliže on a před ním i Reagan byli takoví idioti, jak to, že opakovaně vyhráli vzdor všemožnému úsilí elitních medií tomu zabránit? Velice poděkoval za asistenci hollywoodským celebritám, mezi nimiž jmenoval mimořádně nevábného Michaela Moora, bouřlivě aplaudovaného na nominačním sjezdu Demokratické strany. A pak tu máme cosi velmi významného v podobě tzv. values -- náboženství, rodiny, patriotismu například, hodnot, jimž intelektuál hodný toho slova se zpravidla vysmívá. Víc pochopení vyjadřuje pro manželství homosexuálů. Bratr Kevin, bytem ve státě Marylandu, povoláním prodavač čehosi, se rovněž zmínil o jednomyslném rozhodnutí tamějšího školního výboru obohatit učební osnovu studiem životního stylu homosexuálů a též instruktážním cvičením, které předvedla žákyně desáté třídy, navlékající kondom na okurku. Bratr významné pokrokové publicistky nic takového nevítal.

Při onom dělení na státy červené a modré, v nichž červeň v listopadových volbách významně převládala na většině nikoliv však nejvíc obydleného území, se vyskytly též názory, že kromě kritérií voličstva podle rasy, pohlaví, věku, vzdělání a majetkových poměrů, závažná také je jejich adresa, lokace, blízkost či vzdálenost od břehu. Rozdílný je život a historie přístavních měst a vzdáleného vnitrozemí. Voda versus zem. Modrá barva převládá jak podél atlantského, tak pacifického břehu, u velkých jezer a podél řeky Mississippi. A všude jinde to je červené.

Tím směrem v minulosti hojně táhly klany skotských fundamentalistů, kalvinistických populistů, individualistů, nedůvěřujících aristokracii, elitám, jakémukoliv centralismu. Přístavy bývaly doménou Demokratické strany. Přistěhovalci -- jak katolíci, tak židé, hledali podporu u místních politických předáků a vládních úředníků. Stará urbanistická centra jako Boston, Baltimore, Chicago či San Francisko, i když nehynou, rozhodně nemohutní. Z velkých měst, ta s nejnižším početním poměrem dětí k dospělým jsou přístavy San Francisko, Seattle, Boston a Portland. Pohyb národa od pobřeží do předměstí a dál do vnitrozemí též znamená nejen změnu prostředí, životní stylu, ale i posun hodnot, pokles, vadnutí původní politické loajality.

„Spojené státy jsou natolik beznadějně rozdělené, jejich kulturní a politická vzdálenost tak značná, že červené a modré státy budou v brzké budoucnosti vydávat občanům rozdílné pasy. Tak se říká. Ale jsou státy, které hlasovaly pro Kerryho tak rozdílné od těch, co hlasovaly pro Bushe?“ Tuto otázku v NYT (21.11.2004) doprovázejí data, potvrzující ošidnost generalizací.

Když jsem si poprvé zajel do našich jižních států , tuze jsem se musel soustředit, abych porozuměl angličtině tamějších domorodců, a aniž si byl jist, že by oni rozuměli mně. Důvod k matení ale nenacházíme pouze oním směrem. Například na severovýchodě, ve státě Connecticutu, který drží primát toho nejbohatšího v Unii (nikoliv tedy Kalifornie), hlavní město Hartford, je jedno z celonárodně nejchudších.Též drží rekord v počtu dětí narozených mimo manželství: 80 procent čili dvojnásobek národního průměru a desetkrát tolik, než je celostátní průměr Connecticutu.

Jak si s odkazem na stereotypy a generalizace vysvětlíme disproporce v rozvodovosti? Nejvyšší je v Nevadě, což nepřekvapuje, ale na druhém místě je chudičký Arkansas a na třetím kovbojský Wyoming. A naprosto nejnižší rozvodovost je v ultraliberálním státě Massachusetts, tom zcela prvním, který legalizoval manželství mezi homosexuály¨?

Nejvíc sebevražd je Novém Mexiku a neméně scénické Montaně, kdežto nejmíň jich je v pobřežním New Jersey, New Yorku a Massachusetts.

Nejvíc vražd se uskuteční v Louisianě (13.0 na 100.000 obyvatel), desetkrát míň je jich ve státě Maine (1.2 na 100.000).

Nejvíc potratů se provádí v New Yorku (30 na 1.000 živých porodů), kdežto pětkrát míň jich je v Utahu, pobožném mormonském státě, ale proč sedmkrát míň v Coloradu?

Státy s nejvyšším ročním příjmem na rodinu (nad 60.000 USD) jsou New Jersey, Connecticut a Maryland, a nejchuději (33,000-36.000 USD) tomu je v Arkansasu, Mississippi a West Virginii.

Státy s nejvyšší vzdělaností jsou Massachusetts, Connecticut a New Jersey, kdežto na opačném konci řebříčku vegetují Mississippi, neřestná Nevada a West Virginia.

Vzdělání, záliby, způsob,jak zaměstnávat mysl, nám prezentuje procento čtenářů (z počtu 1,000 obyvatel) těchto tří časopisů:

Ladies´ Home Journal, plytké listování pro paní a dívky. Největší popularitě se těší v Severní Dakotě, prérijním státu s nejnižší hustotou obyvatelstva, za ní pak jsou Jižní Dakota a Iowa, kdežto nejméně odběratelů je v Hawaii, Kalifornii a Delaware.

Playboy, hanbatý zdroj, se rovněž těší největší popularitě v odlehlých státech Iowě, Wyomingu a Severní Dakotě, kdežto nejnižší jeho přitažlivost je nejen v ubožácké Mississippi, ultrapobožném Utahu, ale též v New Yorku, oné pověstné Sodomě a Gomoře.

The New Yorker, zdroj pro sofistikovaného, náročného čtenáře: vedou Vermont (12,3 na 1.000), Massachusetts (9,0) a New York (8,7), poslední jsou Arkansas (0,9), Mississippi (0,6) a Severní Dakota (0,1) – se stodvacetkrát menším zájmem než Vermont, ale která v celonárodní soutěži vede v odběru časopisu pro paní a dívky.

Tyto Spojené státy, červené i modré, se v mnohém liší značnými vzdálenostmi, které záhodno měřit nejen počtem ujetých kilometrů.

Ota Ulč