ARCHIV

Grossovo vítězství

Na první pohled může být Stanislav Gross spokojený: podařilo se mu sice překročit padesát procent hlasů nutných k vítězství jen poměrně těsně, ale jeho náskok před soupeřem byl víc než výrazný. Navíc se prvním místopředsedou stal jeho stoupenec Sobotka a Škromach vypadl z nejužšího vedení. Kalouskek a ODS předsedovi ČSSD situaci zkomplikovali, ale nic víc. Vnitrostranická opozice se neprosadila, Miloš Zeman tentokrát neuspěl.

K tomu je ovšem ihned dodat veliké „ale“. Sjezd na počátku drtivou většinou potvrdil Bohumínské usnesení, zakazující sociálním demokratům spolupracovat na celostátní úrovni s KSČM. Po zvolení Grosse přijal rozhodnutí, zavazující vládu pokračovat až do řádných voleb, a to i v tom případě, že ji lidovci opustí. Spolupracovat s komunisty bude tedy, jak plyne ze situace, sice nezbytné, ale bude nutno ho provozovat ilegálně. A konečně v závěru sjezdu, když se už zjevně jednání pomalu rozpadalo a řada lidí odjela, bylo schváleno většinou necelých 200 hlasů (to je méně, než kolik dostal poražený Škromach) usnesení, podle něhož v případě, že strana v příštích volbách nezíská (tak jako ve dvou předchozích) aspoň třicet procent hlasů, nynější vedení odstoupí a bude svolán mimořádný sjezd strany.

Zejména toto poslední rozhodnutí zaráží svou nehorázností. Do řádných voleb zbývá necelých patnáct měsíců. Kdyby se za tu dobu strana vypracovala na 20% preferencí, zasloužilo by za to nově zvolené vedení absolutorium.

Místo předsednického křesla připravili Grossovi odpůrci ve straně svému nově zvolenému předsedovi jakési Prokrustovo lože. Podmínky tohoto druhu známe spíše z lidových pohádek, a jen v pohádkách se dají splnit. Trčí z nich zlomyslnost jako šídlo z pytle. Česká sociální demokracie se jednou rozštěpila a jednou byla sežrána komunisty. Podivná sveřepost, s níž si nyní znesváření sociální demokraté vlastní stranu bourají, je ovšem úplné novum.

Trumfy teď mají v rukou komunisté. Oni rozhodnou o osudu vlády. Kalousek ustoupit dost dobře nemůže, Gross je vázán stranickým usnesením. Místopředseda Filip vyloučil, že by se poslanci KSČM hlasování o nedůvěře nezúčastnili. Předseda poslaneckého klubu Kováčik se sice před časem zmínil, že uvažují jako o jedné variantě o tom, že by vládu podpořili a zbavili se tak sociálně demokratických ministrů, kteří dali najevo, že by ve vládě závislé na komunistické podpoře nezůstali. Byla to však asi jen nezávazná úvaha, voliči a členové KSČM by nejspíš pro tento druh černého humoru měli jen malé pochopení. Navíc není vyloučeno, že komunistům by spolupráce s Grossovými sociálními demokraty připadala příliš obtížná a riskantní. Proto vláda důvěru dostat nemusí a padne. Vznikne docela nová situace, do hry vstoupí Klaus a pokud bude chtít Gross nějak obstát, nezbude mu, než ustoupit Kalouskovi. Tím lidovci ve vládě posílí, Kalousek do ní nejspíš vstoupí a vypudí nepohodlného Svobodu (na to, kdo se opak stane ministrem zahraničí, raději nemyslet). Vláda by pak možná jako chromá herka doklopýtala k volbám, možná by po cestě padla a zcepeněla.

Zjevné je jedno: koncept, s nímž byla nynější koalice v roce 2002 vytvořena, vzal za své. To znamená nejspíš konec Pravdy a Lásky v politice. Znovu se potvrdilo, že zásahy exprezidenta Havla do politiky mají smrtící charakter. Grossovo vítězství se stane do budoucna synonymem skryté politické katastrofy. Sociální demokracie je v troskách. Je to škoda, nějaká nekomunistická, rozumná levicová strana by tu asi měla být.

Mladá fronta Dnes 29. března 2005