ARCHIV

Nejraději bych ho nakopal

Mnozí z těch, kteří nyní komentují současnou politiku , symi bývali politiky. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby to byli politici úspěšní. Ve skutečnosti neodolatelnou vášní k takovému komentování planou především ti, kdo sami v praktické politice neuspěli. Naším nejčastěji citovaným „politiologem“ (if any) je jistý Bohumil Doležal. Tento člověk byl místopředsedou Liberálně demokratické strany, která totálně zkrachovala, tedy zanikla. Místopředseda bezesporu nese za tento zánik spoluzodpovědnost, a měl by tedy chodit kanály, případně se věnovat profesi, v níž by mohl být úspěšnější. Ne tak Bohumil Doležal. Ten rozdává rady napravo i nalevo, co máme v politice dělat, aniž něco pozitivního dokázal sám. Kdykoli proto vidím na televizní obrazovce tohoto zapšklého mužíka*), vzpomenu si na krásný výrok básníka Oldřicha Mikuláška: „Rád budu chodit bos, když nechám botu v řiti blbce.“

Miloš Zeman, Jak jsem se v politice mýlil, Ottovo nakladatelství 2005, str. 212-214

*) Proti tomuto označení se musím co nejrozhodněji ohradit. Měřím metr osmdesát. Bd.