ARCHIV

Potíže americké branné moci s rovnoprávností

Už před řadou let Kongres nařídil integraci žen v pozemní armádě, letectví, námořnictvu a námořní pěchotě (tzv. Marines). Výjimkou zůstává služba v ponorkách.

Důsledky příkazu dirigovat obě pohlaví do společných rolí nejvíc postihly námořnictvo. Se značnými náklady došlo k úpravě plavidel všech typů, zřizování extra koupelen a prostorů zaručit ženám vyžadované soukromí.

Též došlo k vydání pravidel, skoro stejně praktických jako předpisy byrokratů, jež vedly k potrestání šestiletého chlapečka v Severní Karolíně jako pohlavního harašitele, poté co dal pusinku na tvář spolužačce -- na její požádání. Lucian K. Truscott, autor knih s vojenskou tématikou a rovněž potomek významného generála z druhé světové války, napsal o své zkušenosti ve vojenské akademii West Point (The New York Times, 17.11.1996), jak velitel družstva přišel do místnosti, na postel hodil tlustý svazek závazných nařízení a oznámil: „Pamatujte si hlavní předpis a to je ten, že předpisy jsou od toho, aby se nedodržovaly.“

Vydaná pravidla zakazují cizoložství a v případě osob neženatých a nevdaných jakoukoliv intimitu (definovanou jako romantic relationship, i když třeba vůbec nejde o romanci, ale jen o příležitostné tělesné potěšení) na palubě či pod palubou lodi, kdekoliv mimo území USA a úplně bez ohledu na lokaci činu v případě osob nestejné vojenské hodnosti. Čili jestliže se desátník miluje s desátnicí, okamžitě toho musí nechat, když jednomu z nich se dostane povýšení. Pravidla se dodržují se stejnou důkladností, s jakou se Američané vyhýbali alkoholu v dobách prohibice.

Dopad důsledné integrace na ubikacích či na lodi za válečné pohotovosti ohodnotil republikánský kongresman Robert L. Livingston slovem disaster – jako úplnou katastrofu. Průzkumem mezi veterány první války v Perském zálivu se zjistilo, že polovina všech mužů a tři čtvrtiny všech žen si v Saúdské Arábii zasouložili stejně často, ne-li častěji, než na domácí půdě. Když se zásobovací loď Tender vrátila do přístavu, 10 procent jejích příslušnic bylo čerstvě těhotných, čímž se lodi dostalo přezdívky Love Boat podle slaďáckého televizního seriálu téhož jména. Měsíčník NewsMax ve svém hlavním článku (únor 2005) tvrdí, že během konfliktu Desert Strom, 1991, docházelo k otěhotnění téměř pětiny (18%) příslušnic námořnictva a v případě dvou lodí takto obtěžkána se stala každá třetí tam se vyskytující žena..

Nešetrným zacházením s nováčky – „bažanty“ se vyznačují snad všechny armády světa. Tím spíš pak v případě bažantek či bažantnic, jimž předpisy měří dvojím metrem s menšími nároky na fyzikou zdatnost a hoši bez úlev reagují s nikterak gentlemanskou ohleduplností. Průzkumy opakovaně zjišťují stížnosti respondentek, že aspoň polovina jich byla vystavena sexuálnímu obtěžování. Záleží ovšem na definici prohřešku: v americkém prostředí jím je například i staring, insensitive remark – pouhé civění, necitlivá, nedostatečně šetrná poznámka, něco, nad čímž by se v českém světě málokdo pozastavil, natož pohoršil.

Skandál s případy nepochybného harašení vypukl v armádním prostoru Aberdeen Proving Ground ve státě Maryland. Mnohé tamější bažantky přišly s obviněním ze znásilnění, ze sexu s donucení jejich nadřízenými, v tomto případě poddůstojníky, štěkajícími rozkazy během základního výcviku (tzv. boot camp – prostředí, jemuž se v české armádě říkalo a třeba ještě říká „přijímač“). Velitelství zřídilo zvláštní telefonní linku důvěry, telefonáty se hrnuly a víc než 500 případů převzali kriminalisté. Šlo tu o dvojnásobně háklivou záležitost, totiž o feminismus a též rasismus. Osmdesát údajných obětí byly bělošky a osmdesát procent provinilců černoši. Pokud je mi známo, pouze týdeník Time si troufl zveřejnit tuto politicky háklivou skutečnost.

Celonárodní mediální pozornosti se značným existenčním dopadem se však dostalo tzv. Tailook Convention. (Tailhook -- „koncový hák“ v patrně neohrabaném překladu -- znamená rozdíl mezi úspěšným přistáním na palubě mateřské letadlové lodi nebo katastrofou.) Tento druh letců, právem pokládaných za elitu, uspořádal sjezd, který v Las Vegas v roce 1991 skončil pořádným skandálem. V hotelu Hiltonu se příslušníci a příslušnice zpili, radovali, muži ženám na požádání holili lýtka a stehna a plno vzájemného harašení u toho. Po ranním probrání z kocoviny, důstojnice Paula Coughlinová si zážitky zrekapitulovala, promyslela a zformulovala stížnost ve věci uskutečněných nepřístojností. Stížnost dorazila až na nejvyšší velitelství. Admirálové nařídili vyšetřování, ale poněvadž neprobíhalo dost razantně podle představ v té době již vyrozuměných feministek v Kongresu, vyšetřování převzal tento nejvyšší zákonodárný sbor v zemi. Ač se nepodařilo prokázat admirálům jakoukoliv vinu – však nikdo z nich tehdy v Las Vegas nebyl – nicméně to znamenalo konec jejich kariéry a nucený odchod z činné služby. K rezignaci byl donucen i sekretář námořnictva (nejvyšší civilní politická funkce) H. Lawrence Garrett. I nevinný, nikterak harašící hotel Hilton si to odskákal, donucen k zaplacení obrovské náhrady škody, na základě absurdního amerického právního principu tzv. majetného diváka (solvent bystander). Nic nezavinil, škodu nezpůsobil, ale má peníze, tak ať platí.

Lze slyšet názory, že od doby japonského útoku na Pearl Harbor neutrpělo americké námořnictvo větší úhonu, než tímto incidentem údajného harašení. Ve funkci se dosud udrživší komandanti jsou v defensivě a šli tak daleko, že harašení povýšili z občanskoprávní záležitosti do oblasti trestního práva. Slovy Elleny B. Hambletové, důstojnice v záloze: „Krátce řečeno, vyšší hodnosti mají strach, Vyhýbají se oprávněným disciplinárním krokům proti ženám, poněvadž by mohla následovat žaloba ze sexuálního obtěžování a tím i konec jejich kariéře.“ Veškerý personál až do posledního Pepka námořníka musí podstupovat tzv. sensitivity training – ideologické školení po našem, musí studovat brožurky o harašení a promítat si příslušná videa.

Byla vyhlášena zero tolerance čili neprominout ani píď a výsledky se již dostavují. Admirál Richard C. Macke, velitel amerických branných sil v Pacifiku, na otázku novinářů, co si myslí o incidentu na Okinawě (tři černoši v uniformě znásilnili dvanáctiletou školačku), odpověděl, že k ukojení chtíče si přece mohli najmout prostitutku. Takto zcela logicky utrousil u snídaně a kvůli tomu už tentýž večer doadmiráloval, zbaven funkce. Námořní kapitán Mark Rogers, styčný důstojník v Bílém domě, ztratil šance k povýšení na admirála kvůli svým údajně sexistickým poznámkám. Stejný osud postihl kapitána Thomase J. Flanagana, který se provinil naprosto dobrovolnou intimní episodou (consensual sexual affair) s důstojnicí, působící mimo jeho velitelskou pravomoc. (Za takový zločin jsou trestáni nejen námořníci. Thomas R. Griffith, generálporučík letectva, byl zbaven svého velení kvůli mimomanželskému poměru s civilistkou.)

Může to být ještě horší? Ano, může a důkazem nám poslouží případ námořního kapitána Everetta L. Greena, černocha, velitele elitní komando jednotky SEAL a rovněž kandidáta k povýšení na admirála. Dopustil se pošetilosti zakoukáním do důstojnice Mary E. Felixové, posílal jí dárky a psal básničky. Dotyčná, potýkající se s řadou problémů (snoubenec ji opustil a pohlavně nakazil), zareagovala s dvouletým zpožděním a platonického ctitele Greena obvinila z harašení. I to stačilo a provinilce čekal polní soud.

Pentagon považuje sex za hrozbu disciplině a Patricia Schroederová, někdejší významná členka Kongresu, prosadila rovnost nasazení žen ve válečné mašinérii za každou cenu. Jak již poznamenáno, letecká větev námořnictva je elita, přistávat na palubě za jakéhokoliv počasí, ve dne v noci, není maličkost. Důstojnice Kara Hultgreenová a Carey Lohrenzová byly ty první, co zasedly k řízení stíhačky typu F-14, mocného stroje, dosahujícího rychlosti Mach 2 a výše 50.000 stop, se schopností současně sledovat 24 cílů a šest jich současně sestřelit, jak se přesvědčivě prokázalo za války v Perském zálivu. Pořizovací cena takového typu: 36 milionu dolarů.

V tréninku jedna vážná chyba diskvalifikuje kandidáta. Hultgreenová se dopustila čtyř takových chyb, ale její představení se neodvážili ji vyloučit, ze strachu z obvinění sexistické diskriminace. Tedy se zamhouřily oči, s výsledkem, že nedostatečně zručná pilotka při pokusu o přistání na palubě lodi Abraham Lincoln se zabila. Čímž kamuflování reality nepřestalo a neštěstí se svádělo na selhání stroje.

Lohrenzová, druhá kandidátka, se nezabila, poněvadž jí byla odepřena dostatečná příležitost: v tréninku totiž učinila rekordní počet oněch sedmi vážných chyb. Těhotná, vrátila se zpět do civilu, čímž případ pro ni nekončil. Zahájila soudní žalobu proti Elaine Donnellyové, velitelce Střediska vojenské připravenosti (Center fo Military Readiness), ženě, která měla dostatek rozumu a integrity vyjádřit svůj nesouhlas s iniciativou kongreswomanky Schroederové prosazovat ženy do všech bojovných rolí, a tím si vykoledovala její nehynoucí nepřízeň.

Jsou tu ale naštěstí náznaky, že prozatím každý ještě nezešílel. Z tisku jsme se dozvěděli o případu na významné vojenské akademii West Point. Po půlnoci nejmenovaná opilá kadetka vešla do mužské ložnice, vlezla na spícího kadeta Jamese P. Engelbrechta, začala ho líbat, laskat, k pohlavnímu aktu ponoukat, takže probuzený vyhověl. Řada svědků potvrdila tento průběh události. Nicméně svůdkyně iniciátorka posléze přišla s obviněním z harašení. Přiznala, že byla opilá a právě proto nevěděla, co dělá, kdežto on opilý nebyl, věděl, co dělá a proto se dopustil zločinu znásilnění. Konal se soud, který probuzeného souložníka zprostil žaloby.

Snad nejhorší už máme za sebou. Poradní výbor Kongresu, jemuž předsedala bývalá senátorka Nancy Kassebaumová, dospěl k závěru, že předchozí doporučení totálně integrovat ženy ve všech armádních složkách zřejmě nebyl tak zcela vynikající nápad.

Ota Ulč