ARCHIV

Stále stejný mýtus?

LN zveřejnily 15. 2. 2005 na str. 9 v článku „Ruští diplomaté rozlítili kvůli Jaltě Poláky“ informaci čtk o Jaltské konferenci. Už formulace, že šlo o „vrcholnou schůzku vlád“ USA, SSSR a VB, je nesprávná, na Krymu se sešli šéfové vlád uvedených mocností. Co může čtk vědět, když nechápe ani tento nebetyčný rozdíl?. Na Jaltě „se“ prý „rozhodlo o rozdělení Evropy“. Jak „se“ o něm rozhodlo? Který dokument z konference a jakými slovy určuje „sféry vlivu“ a kdo do nich má patřit? Ví čtk, že delegace USA jela do Jalty se směrnicí odmítající jakékoli sféry vlivu (měla název American Policy toward Spheres of Influence)?

Konference prý „rozdělila Německo na okupační zóny a na dlouhá léta určila uspořádání starého kontinentu“. Rovněž pitomost. Rozdělení Německa na okupační pásma navrhla v září 1944 Evropská poradní komise (o té asi čtk nemá ani ponětí) a navrženou dohodu schválily vlády VB (5. 12. 1944), USA (1. 2. 1945) a SSSR (6. 2. 1945). Dohodu schvalovaly vlády – ne šéfové vlád. Na Jaltě ovšem W. Churchill prosadil, aby okupační pásmo dostala rovněž Francie – a příslušnou dohodu podepsali zástupci vlád čtyř mocností až 26. července 1945 v Londýně. Ostatně rozdělení Německa na okupační pásma nelze rozhodně vykládat jako rozdělení Evropy na sféry vlivu. Nejvíce prý na Jaltskou konferenci „podle historiků doplatily země střední a východní Evropy, také tehdejší Československo“. ČTK neříká, kteří historikové to tvrdí, ale čeští historikové, kteří se daným obdobím zabývají, dávno vědí a píší, že je to pouze zatvrzelý mýtus. Na Jaltě se například o Československu vůbec nemluvilo a nejednalo.

Jalta byla v USA na počátku padesátých let minulého století předmětem politického boje mezi demokraty a republikány, kteří právě demokratické administrativě vyčítali její postup na Jaltské konferenci. V roce 1953 se stal prezidentem USA republikán Eisenhower a již počátkem března 1955 vydalo americké ministerstvo zahraničí rozsáhlou publikaci dokumentů (přes 1000 stran) s názvem The Conference at Malta and Yalta. Čekali na ni nejen historici a politologové, ale také politici a publicisté. Mezi nimi byl rovněž netrpělivý exulant z Československa Ferdinand Peroutka. Dokumenty si přečetl a již 26. března 1955 o nich mluvil v Radiu Svobodná Evropa. Z Peroutkova komentáře tu bohužel nelze citovat více – takže alespoň dvě věty: „Vůbec nic, ani když všechno už bylo zveřejněno, nevychází najevo o tom, že by Československo bylo bývalo na Jaltě prodáno. Nikde v dokumentech se nevyskytuje zmínka o nás, která by nám byla na škodu.“

Americké dokumenty o Jaltě nemají dodnes české veřejné a odborné knihovny (to způsobil komunistický režim) a známy jsou jen nedostatečné dokumenty sovětské (100 stran). To jistě také přispívá ke skutečnosti, že Peroutkův poznatek z března 1955 nedorazil do Čech ani po půl století a ani za patnáct let po pádu komunismu. To ovšem nijak neomlouvá čtk a redaktora, který agenturní blábol zařadil do LN. Ti zřejmě patří k lidem, kteří nikdy neslyšeli, že nejvýznamnějším dokumentem z Jalty bylo Prohlášení o osvobozené Evropě; to všem osvobozeným státům i spojencům Německa slibovalo „vytvořit co nejdříve na základě svobodných voleb vládu odpovídající vůli lidu“. Peroutka ovšem již před půl stoletím zjistil, „že Rusko opovrhlo plněním jaltských dohod a že západní spojenci neměli dost odhodlání nebo dost možností, aby plnění vynutili“. Ctižádostivostí seriózního deníku by mělo být netisknout omšelé jaltské mýty převzaté z druhé až dvacáté ruky, ale informace založené na dokumentech a pamětech účastníků.

Milan Churaň, historik