ARCHIV

Budou Maďaři rehabilitovat ruský kolonialismus?

Pokus o návratu do roku 1945 a o rehabilitaci tehdejší krátkozraké západní politiky jen aktuální i v dalších zemích bývalého ruského záboru. Předseda frakce nejsilnější maďarské opoziční strany FIDESZ v Budapešťském městském zastupitelstvu András Kupper oslovil budapešťského primátora Gábora Demszkyho, jeho náměstka Jánose Schiffera, budapešťského pověřence Gyulu Molnára a předsedu vládní MSZP Istvána Hillera, aby neoslavovali sovětskou okupaci Maďarska (v roce 1945), protože tím urazí statisíce odvlečených maďarských obětí. Ve výzvě se mj. praví: "Upozorňujeme vedoucí politiky koalice MSZP - SZDSZ, že i když někteří opravdu prožívali příchod Rusů jako osvobození, bylo během sovětské okupace Budapešti znásilněno víc než padesát tisíc žen, spousta civilistů byla zastřelena nebo pronásledována, rodiny, které se uchýlily do sklepů, byly oloupeny. Hrůzné činy sovětské okupace se po půl století utajovaly, ale to nezplnomocňuje odpovědné politiky k tomu, aby přehodnocovali minulost… Nemůžeme dopustit, aby úpětařtyřicetiletý útisk ze strany sovětské říše a komunistický duchovní, hospodářský, psychický teror zmizely beze stopy z naší dějinné paměti." Výzva vzbudila velké pobouření ve vládní koalici a mezi jejími sympatizanty. Reagoval na ni mj. levicový list "Népszava" článkem, který uvádíme, a to okomentovaný, protože jsme to nemohli vydržet. Náš komentář je odlišen kurzívou. Protože novodobé dějiny Maďarska jsou pro Čechy španělskou vesnicí a poněvadž jsem se jimi na univerzitě deset let zabýval, pokusil jsem se je v dalším článku stručně shrnout.

O tom, co je nesnesitelné

Navzdory mizernému počasí vzpomněli naši budapešťští spoluobčané 12. února na budínském Hradě šedesáté výročí osvobození hlavního města. Spolu s členy mnoha významných intelektuálních a občanských organizací byl na oslavě přítomen i premiér a vedoucí představitelé koaličních stran. Vzpomínali na to, že před šedesáti lety vyhnala sovětská armáda, bojující ve spojenectví s velkými západními demokraciemi, z hlavního města naší země jednotky nejhanebnějšího režimu v dějinách světa, německých nacistů, a jejich maďarských spoluviníky. Domníval jsem se, že když ne v něčem jiném, aspoň v téhle nepopiratelné pravdě budou spolu maďarské politické strany, bez ohledu na to, zda jsou levicové nebo pravicové, ve znamení historické pravdy, souhlasit. (Snaha vynutit si "národní jednotu" demagogickým zdůrazňováním "historické pravdy". Navíc Kupper nepopírá tohle, problematizuje jen "osvobození"). Zklamal jsem se. Nejen proto, že politici pravice (národně konzervativní) i proti této vzpomínce demonstrovali svou nepřítomností. Můžeme říci: na to jsme si už zvykli. Ale nezvykli jsme si na ten skandál, že vedoucí frakce nejsilnější opoziční strany v hlavním městě - pro budoucnost nechť je zde zmíněno jeho jméno, András Kupper - ve zvláštním sdělení oslovil vedoucí MSZP a SZDSZ a s nimi samozřejmě i vzpomínající budapešťské občany, aby nešli slavit den osvobození Budapešti od nacismu. (Další demagogie: předpokládá se po bolševicku, že jde o úplně jasné a samozřejmé věci. Nejsem sice Maďar, ale stanovisko, že Rusové Budapešť osvobodili, mi vůbec nepřipadá samozřejmé, lépe řečeno ani trochu mu nerozumím).

Skandální výzva poukazuje na to, že "během okupace sovětští vojáci v Budapešti znásilnili padesát tisíc žen, zastřelili spoustu civilistů, rabovali a hrůzné činy sovětské okupace po půlstoletí utajovali." Pokusme se zůstat věcnými a vysvětleme vedoucímu městské frakce Fideszu, že veřejné mínění znalo a historická věda pojednala už v letech před změnou systému skutečnost, že jednotliví vojáci Rudé armády, která za cenu strašného utrpení a strašných ztrát pronikla od Moskvy a Volhy až po Budapešť a Berlín a vítězně završila válku, se dopustili vážných excesů a zločinů. (Řeči o excesech známe, čeští politici a jejich historičtí přisluhovači tak nazývají zločiny na sudetských Němcích. Maďarští levičáci je ovšem přetrumfli, se stejnou vervou jako Češi obhajují sebe, obhajuje Rusy. Vlastní utrpení a ztráty nejsou žádné alibi pro spáchané zločiny. Dále je všeobecně známo, že k nelidskému chování hecovali ruské vojáky komunističtí propagandisté v čele s Iljou Ehrenburgem: jistě, šlo spíš o to, poskytnout vlastním vojákům jakési odškodnění zas to, co museli prožít - to ale taky není omluva). Ty skandální ničemnosti se ovšem staly v Maďarsku, které bez jakéhokoli důvodu v červenci 1941 vyhlásilo Sovětskému svazu válku a skandálním darebáctvím způsobilo krvavé utrpení. A počet padesát tisíc znásilněných žen (odkud bere zastupitel Kupper to nezměrně nadsazené číslo) je přehnaný, stejně jako je hrubé přehánění mluvit o "spoustě zavražděných civilistů". (I s tím máme svou domácí zkušenost: dvě stě padesát tisíc zavražděných sudetských Němců je nadsazené číslo, ale to, k čemu došla vládní "historická komise" je stejně uměle snížené. A i kdyby obětí bylo jen čtyřicet - padesát tisíc, je to neomluvitelné zvěrstvo, které se nikdy nemělo stát). Chtěl bych zdůraznit: pro mne je pobuřující i řádově menší počet násilností e excesů, než jsou výše citované údaje. Ale, jak zdůrazňuje ve své velké studii, napsané v roce 1947, István Bibó, kterého nelze vinit z levicovosti nebo zaujatosti ve prospěch "sovětů": tyto zločiny, které často pramenily z primitivnosti a z touhy po pomstě poraženému Maďarsku, nebyly oficiální politikou sovětské armády a v roce 1945 ještě ani sovětského vedení, ale excesy jedinců, které během konsolidace, jež začala ihned v týdnech po skončení bojů - tisíce Budapešťanů jsou toho svědky - sovětská vojenská policie přísně trestala a nejednou potrestala s nejvyšší přísností.(Bezprostředně po válce byly desetitisíce Maďarů odvlečeny do Ruska na tzv. Malenkyj rabót - všimněte si toho cynického pojmenování; na otrockých pracích setrvali několik let a velké množství jich tam zahynulo. Kdyby ruská "vojenská policie" chtěla opravdu trestat nejpřísnějším trestem, všechny "jednotlivé excesy", byl by to býval strašný masakr. István Bibó nebyl žádný pravičák, nýbrž - při vší úctě k jeho pronikavým analýzám středoevropské situace a evropského vývoje, s nimiž zcela souhlasím - nemarxistický socialista, na čemž an sich není samozřejmě nic špatného a z jakési zaujatosti ve prospěch Rusů ho sice nelze vinit, ale lze ji konstatovat). Zároveň máme ovšem právo odsouditi zločiny výtržníků v ruských uniformách.

Jenže! S odvoláním opět na Bibóa a na historickou pravdu se ptáme prominentního politika Fideszu: nemá nad individuálními zločiny ruských vojáků, jakkoli odpuzujícími, obrovskou převahu množství organizovaných historických zločinů, řízené ústřední politickou vůlí německých nacistů a jejich extrémně pravicových maďarských spoluviníků a pouze jen zesílené brutalitou jedinců? Nepřeji si darebáctví jedněch omlouvat ničemností druhých, (ale dělám to), ale právě proto si myslím, že je nesmysl poměřovat historickým měřítkem svinstva sovětských vojáků spáchaná na maďarské půdě s nacistickými zločiny (neuvěřitelná demagogie: to přece srovnává on!) a nejpozději po 19. březnu 1944 se zločiny maďarské zákonné vlády, - s čestnými výjimkami - maďarské státní správy a policie. A zde nemyslím jen na deportaci 530 tisíc Maďarů židovského původu do táborů smrti, která svou horlivostí překvapila i samotné Němce. Nýbrž na to, jaká odpovědnost padá na ty politické a vojenské vedoucí představitele, kteří do posledních dnů války hnali po statisících do jisté smrti nešťastné maďarské vojáky a zahnali do záhuby i tisíce sedmnácti- a osmnáctiletých absolventů předvojenské výchovy. Nevím, co si mám myslet o budapešťských představitelích strany, považující se za demokratickou, kteří se odvolávají proti této strašné historické pravdě na excesy jednotlivých ruských vojáků, jakkoli odsouzeníhodné, a napomínají a kárají obyvatele hlavního města, že chtějí vzpomenout ukončení hrůz. Je zajímavé, že ani zastupitel Kupper, ani jiný vedoucí politik nenašel slova odsouzení, když se - za zneužití dnes už opravdu příliš tolerantní povahy našich zákonů - 13. února na Náměstí hrdinů pod vlajkami s Árpádovými pruhy a vyřvávajíc fašistické pochody odvážila zneuctít slavnost osvobození Budapešti otevřeně nacistická organizace " Krev a Čest", kterou v řízení prvního stupně již rozpustil Budapešťský městský soud. (Typicky bolševický argument: kdo chtěl u nás v šedesátých letech utrousit slovíčko kritiky na komunisty, musel napřed půl hodiny proklínat fašismus. Jedno s druhým nesouvisí, kdo kritizuje Rusy, nemusí ještě souhlasit s fašisty, a předem se bránit tím, že taky fašisty prokleje. Řeči o přílišné toleranci zákonů jsme za bolševismu zažili nesčíslněkrát, většinou tehdy, když byla chuť někoho zavřít).

Nakonec se ptám: opravdu Fidesz tak nutně potřebuje hlasy krajní pravice, šířící "krev a čest"…

István Szász, Népszava

14. února