ARCHIV

Proč nepodepíšu petici „Zrušme komunisty“

Petice "Zrušme komunisty"

Poslanci! Senátoři!

My, níže podepsaní občané České republiky, prohlašujeme: Komunisté v naší zemi jsou stejným ohrožením demokracie, jako byli kdysi nacisté. Patnáct let po listopadu 1989 usilují o získání moci, aniž by alespoň vyjádřením lítosti a omluvou přispěli k tomu, aby se náš národ vyrovnal se svou komunistickou minulostí. Nezřekli se symbolů a názvu, které pro tisíce občanů znamenaly smrt a pro statisíce vyhnání, ztrátu svobody, majetku, půdy či zaměstnání nebo zákazy studia. Trvá-li KSČM na názvu "komunistická", trvá tím na třídním boji, diktatuře proletariátu a omezení vlastnických práv občanů jako na ideologii, kterou jen třeba uskutečnit v praxi. Pak je nutné požadovat její vyloučení z demokratické soutěže politických stran. S úctou k památce zničené země a statisíců zmarněných životů žádáme poslance a senátory, aby přijali právní normu, která by zakázala propagaci nacismu, komunismu a fašismu v názvech a programech politických stran. Vyzýváme Vás, ve jménu budoucnosti, zakažte symboly diktatury!

Pan
Jaromír Štětina

Vážený pane senátore,

Děkuji Vám za dopis a za zaslání textu petice "Zrušme komunisty". K petici se bohužel nemohu připojit, z důvodů, které bych rád vysvětlil.

V petici se komunistům vytýká,

• že usilují o získání moci, aniž by alespoň vyjádřením lítosti a omluvou přispěli k tomu, aby se náš národ vyrovnal se svou komunistickou minulostí,
• že se nezřekli symbolů a názvu, které znamenaly pro tisíce našich občanů smrt a pro statisíce vyhnání, ztrátu majetku ad.,
• že tím trvají na třídním boji, diktatuře proletariátu a omezení vlastnických práv občanů jako na ideologii, kterou je třeba uskutečnit v praxi.

Obávám se, že tato charakteristika nepostihuje podstatu nebezpečnosti komunistické strany. V některých zemích (Polsko, Maďarsko, "NDR") se komunisté v minulosti po potěmkinském sloučení se sociálními demokraty svého názvu zřekli, aniž by to na charakteru přejmenované strany cokoli změnilo. Českoslovenští komunisté se v letech 1945-7 okázale hlásili k "československé cestě k socialismu", která bude znamenat zachování pluralitní demokracie a soukromého vlastnictví. Ani to nic nezměnilo na jejich podstatě. A jsem přesvědčen, že by si dnešní komunisté byli ochotni z taktických důvodů nasypat popel na hlavu a prolévat potoky krokodýlích slz (něco podobného už ostatně pan Grebeníček naznačil).

Ani změna názvu, ani změna symbolů, ani zmírnění agresivní ideologie, ani lítost nad minulostí nemusí změnit nic na podstatě komunistické strany. Ta se po svém založení (podobně jako další komunistické strany mimo "SSSR") záhy stala potichu, nepřiznaně a velmi účinně pátou kolonou překabátěného ruského imperialismu. Pokud jde o komunismus a nacismus, KSČ byla (v letech 1945-8 velmi výrazně) daleko spíš než tím, čím byla v Německu NSDAP, tím, čím byla v předválečné ČSR nejpozději od roku 1937 SdP.

Po rozpadu "SSSR" se situace poněkud změnila: dnešní Rusko nemá (zatím) tak výrazné a agresívní imperiální ambice jako jeho předchůdce, je oslabeno, chybí mu účinné jednotné státní náboženství (jako byl "marx-leninismus"). Zůstalo však silnou velmocí a i kdyby snad chtělo (jako že nechce), nemůže nedělat velmocenskou politiku. Z důvodů, jimž je těžko se divit, převzalo po "SSSR" rozsáhlou a dobře vybudovanou špionážní síť, kterou si v minulosti Rusové ve svých evropských koloniích vybudovali. Nemá také žádný důvod, proč by se nesnažilo v nějaké skromnější podobě využít a usměrňovat i tyto partajní "terminály" tam, kde ještě zůstaly víceméně funkční, tedy například i u nás.

KSČM je pro ně - podobně jako KSČ v letech 1945-7 - užitečná tím, že podněcuje útočný český šovinismus, jehož cílem je izolace od Západu (nejprve se soustředili na Německo, nyní přibyly i USA a Izrael). Zároveň hlásá "udržení výdobytků druhé světové války", zejména iluze, že "spojenci", tj. demokratický Západ a Rusko, jedno jsou. Základy této ideologie sdílí s dalšími dvěma silnými stranami našeho neformálního Národního souručenství, s ODS a ČSSD. Působí přitom jako "hlídací pes" českého šovinismu: jakmile by jedna z dalších stran měla tendenci polevit, omlátí jí to okamžitě o hlavu. Právě tato orientace KSČM - a dalších velkých českých stran - která se setkává se stejně velkou podporou české veřejnosti, jako se v letech 1945-7 setkávaly socialistické a nacionalistické ideje - je to, proti čemu je třeba bojovat. Obávám se, že celá řada signatářů Vaší petice český šovinismus naopak sdílí a podporuje.

Problém je, že KSČM přitom nepřekračuje hranice legality. (Pokud by je překročila, je to samozřejmě nutné zdokumentovat, shromáždit důkazy a předložit je soudu, petice jsou v takovém případě neužitečné). Vyvstává otázka, zda je v rámci demokratického uspořádání, a aniž by se demokratickému uspořádání ublížilo, možné zakázat stranu, která sice zjevně usiluje o změnu režimu, ale pohybuje se přitom v mezích zákona. Jsem přesvědčen, že to možné není. Demokracie není systém, ve kterém jsou přípustné jen strany, které demokracii hlásají a podporují. Nýbrž všechny strany, které se pohybují v rámci zákonem vymezených pravidel. Díky tomu je jako všechny kloudné věci smrtelná a neustále ohrožená. Zároveň stojí a padá s důvěrou v občany: s důvěrou, že se dovedou rozhodnout pro správnou věc. Má smysl jen tenkrát, když je výsledkem řetězu takových rozhodnutí. Je vratká, musí-li se opírat o donucovací prostředky. Společnost, která musí být k demokracii donucena, si ji nezaslouží, a jakmile tlaky pominou, sama se jí zřekne.

Zde je čas na několik slov sebekritiky. Už jsem to napsal v papírových novinách, ale rád to zopakuji. V roce 1991 jsem navrhl úpravu paragrafu 260 trestního zákona, jejímž smyslem bylo zahrnout exprersis verbis do hnutí potlačujících práva a svobody člověka i komunismus. Návrh prošel, ale Ústavní soud později zmínku o komunismu vypustil. Dnes si myslím (a napadlo mne to už tehdy, ale neměl jsem asi dost důslednosti, abych to domyslil do konce), že kriminalizace verbálních trestných činů sama o sobě je zcestná, a že cesta, kterou se dnes s velkými obtížemi snaží prosadit např. slovenské ministerstvo spravedlnosti, je správná. To, co je třeba trestat, jsou činy.

S pozdravem
Bohumil Doležal

P.S. Doufám, že se na mne nebudete zlobit, když tento dopis zveřejním ve svém internetovém politickém zápisníku. Problémy s KSČM a komunisty jsou věci, o nichž stojí za to se přít.