ARCHIV

DOKUMENT

České noviny informovaly minulý týden o zprávě Výboru pro lidská práva OSN, která se týká mj. třech restitučních případů, o nichž v poslední době rozhodovaly české soudy. Nejzávažnější z nich je bezesporu případ Walderode. Část zprávy, která se jej týká, zde zveřejňujeme v českém překladě jako přílohu k našemu článku, který by měl vyjít v pondělí v MfD.

Právo na rovnost před zákonem a zákaz diskriminace

(Pakt o občanských a politických právech, článek 26)

196. Článek 26 s.l. zaručuje rovnost před zákonem a zakazuje diskriminaci. Komise na svém třicátém sedmém zasedání znovu přednesla otázku restituce majetku zabaveného v České republice během a po skončení druhé světové války ve třech rozdílných případech. Jsou to případy č. 747/1997 (Des Fours Walderode vs. Česká republika), 756/1997 (Fábryová vs. Česká republika) a 774/1997 (Brok vs. Česká republika). Výbor byl toho názoru, že v těchto třech případech byl porušen článek 26 paktu., ale z odlišných důvodů.

197. V případu č. 747/1997 (Des Fours Walderode vs. Česká republika) navrhovatel prohlásil, že bylo porušeno jeho právo na rovnocennou ochranu danou zákonem, tím že byla v roce 1996 přijata nová legislativa, která požaduje nepřetržité občanství za účelem navrácení zkonfiskovaného majetku. Výbor nejdříve poznamenal, že:

„Zákon č. 243/1992 již obsahoval požadavek občanství jako jednu z podmínek pro restituci majetku a dodatek zákona č. 30/1996 zpětně přidal ještě přísnější požadavek nepřetržitého občanství. Výbor dále poznamenává, že dodatek zákona diskvalifikuje navrhovatele a kohokoliv jiného ve stejné situaci, který by jinak mohl být oprávněn k restituci. To otevírá problém libovůle a následně porušení práva rovnosti před zákonem, rovnocenné ochrany zákonem a rovnocenného zacházení podle článku 26 paktu (příloha IX, část K odst. 8.3)“

„Výbor připomíná svá stanoviska k případům č. 516/1993 (Šimůnek a další), 586/1994 (Joseph Adam) a 857/1999 (Blazek a další), v nichž shledal, že požadavek občanství jako nezbytná podmínka pro restituci majetku dříve zabaveného státem, zakládá prostor pro svévoli státního orgánu stanoví podmínky, jejichž nesplnění některými osobami znamená diskriminaci těchto osob, které jsou oběťmi státních konfiskací stejně jako osoby, které tyto podmínky splňují a dále zakládá porušení článku 26 Paktu. Toto porušení je dále prohloubeno retroaktivním použitím pochybného zákona (tamtéž, odst. 8.4)” …

Během sledovaného období a vzhledem ke třem případům, které se týkají údajné diskriminace ve věci restituce majetku v ČR výbor konstatoval ve věcech 747/1997 (Walderode ...) a 774/1997 (Brok...), že efektivní náprava porušení čl. 26. Úmluvy by znamenala restituci majetku nebo náhradu včetně náhrady za dobu, po kterou oběti byly zbaveny svého majetku. Nicméně odlišné stanovisko od toho, jak věc posoudila většina (členů Výboru) je součástí právního posudku Výboru ve věci Brok…

Česká Republika: 24.ledna 2002 český premiér Miloš Zeman navštívil vysokou komisařku OSN pro lidská práva Mary Robinsonovou v Ženevě, která ho žádala o zajištění realizace posudků Výboru. 25. Ledna 2002 se setkala česká delegace včetně zástupce ředitele odboru lidských práv s pracovníky sekretariátu OHCHR aby prodiskutovali realizaci českých případů, ve kterých výbor shledal porušení Úmluvy. Delegace informovala, že stát analyzuje legislativu týkající se restitučního zákonodárství včetně novely ve světle posudků Výboru a navrhne řešení ve lhůtě od tří do šesti měsíců. Bylo zdůrazněno, že Výbor se zabýval pouze restitučním zákonodárstvím a nikoliv poválečnými dekrety prezidenta Beneše. V souvislosti s případem č. 747/1997, Walderode (příloha IX)delegace ČR ústní notou z 15.ledna 2002 oznámila Výboru, že legislativní práce na provedení posudku Výboru byly zahájeny a protáhnou se do března 2002 vzhledem ke komplexnosti problému. 15. února 2002 oznámila ČR prodloužení prací do května 2002. Dopisem ze 4. dubna navrhovatel poukázal na nález Ústavního soudu ČR ze 14.března 2002, kterým ÚS vyhověl navrhovateli a vrátil věc soudu první instance. Dopisem ze 31. května navrhovatel informoval Výbor, že soud první instance přípisem ze dne 10.dubna 2002 dožádal další dokumentaci od navrhovatele, včetně dokladu toho, že navrhovatel nejednal v rozporu se zájmem státu. Proto navrhovatel tvrdí, že kroky podniknuté státem byly nedostatečné a pouze vedly k prodloužení doby, během níž může být očekávána náhrada.