indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

24.1.2005 - 29.1.2005

ARCHIV

Hillary a Condi

Jen co jsme si odtrpěli hrůzně drahé a dlouhé soupeření o nájemnictví v Bílém domě, již se tady začíná vážně uvažovat o dalším kole tohoto utkání v roce 2008. To totiž bude dost unikátní, téměř bez precedentu: ani prezident, ani vicepresident totiž nebudou usilovat o další přízeň voličů. Bushovi v tom brání ústava, Cheneymu nedostatek zájmu, ambice a též jeho nepevné zdraví. Pole tedy bude značně otevřené zájemcům v obou směrech politického spektra.

Poprvé se vážně připouští eventualita, že hlavou státu a velitelem všech obranných sil by se mohla stát žena velitelka Hillary Clintonová. Ambice má obrovské a schopnosti značné, jak již prokázala v senátních volbách, když se jí podařilo zvítězit ve státu New Yorku, s nímž dřív neměla vůbec nic společného. Této přísné kritičce George W. Bushe se ulevilo po jeho vítězství nad jejím spolustraníkem Johnem Kerrym. Kdyby on byl vyhrál, cestu by jí tím zablokoval na osm dlouhých let. Však řada komentátorů přišla se spekulacemi v souvislosti s podivnou kádrovou změnou v Kerryho teamu v poslední fázi kampaně, když tam přibyli poradci z původních Clintonových kruhů, počínajících si způsobem, kdy se nedalo vyloučit, že by jim tak příliš vadila Kerryho porážka, u nichž se nedalo snadno vyloučit tzv. conflict of interest – střet zájmů.

Poradcem Billa Clintona býval znamenitý Dick Morris, jenž se značně zasloužil o jeho znovuzvolení v roce 1996. Pak ho ale postihl malér. Novináři vyčenichali, že kromě svého obdivuhodného talentu politického stratéga je též fetišista a své libůstce pravidelně holduje ve washingtonském hotelu s prodejnou dámou. Propukla velikánská aféra a Morris byl okamžitě vypuzen z Bílého domu, zrovna v době kdy prezident Clinton, sám přece značný erotický nenasyta, se věnoval avantýrám s orální aktivistkou Monikou Lewinskou.

Manželka se s Morrisem sice rozvedla, ale fetišista se otřepal a setrval v kruzích znalců a komentátorů, jejichž slovo má váhu, pokračoval vyjadřovat se písmem a též slovem v televizních interview. Byl jedním z mála analytiků, který předpověděl vítězství Bushe nad Kerrym.

Nedávno mě téměř knockoutoval svou teorií o pravděpodobnosti, že o prezidentství se utkají dvě ženy a tou druhou bude černoška Rice s oním prapodivným křestním jménem Condoleezza. Na první pohled očividný to nesmysl. Teď v prvních dnech nového roku 2005 ve věku osmdesáti let zemřela Shirley Chisholm, první kdy černoška v historii těchto USA, jíž se podařilo docílit zvolení do sněmovny reprezentantů Kongresu. A v roce 1972 se snažila získat nominaci kandidáta či spíš kandidátky Demokratické strany na úřad prezidenta. Tehdy neuspěla a oficiální kandidát Demokratů George McGovern pak ve volbách zaznamenal značně potupnou porážku.

Čím důkladněji jsem se Morrisovou hypotézou začal zabývat, tím spěšněji začala pozbývat na své surrealistické nepravděpodobnosti. Tyto dvě ženy a případné uchazečky mají společné jen to ženství. Hillary vyrostla v pohodlném buržoazním prostředí, kdežto Condi v chudičkých poměrech jižanského státu Alabama, v době ještě značné rasové nerovnoprávnosti, kdy leckomu šlo o zdraví, ne-li přímo o krk. Však od té doby tato Condi je zastánkyní druhého ústavního dodatku, totiž práva vlastnit zbraň a v případě potřeby ji použít – stanovisko dnes v politicky velmi korektních kruzích zavrhované, ale populární u značného počtu Američanů. Zatímco Hillary se do výšin slávy vezla ve zlatém kočáře svého manžela, napřed guvernéra, poté prezidenta, neprovdané Condi bez konexí cestu ke kariéře nikdo neklestil. S jejími názory, které ji vynesly přirovnání k americké verzi Margaret Thacherové, to neměla v akademickém prostředí, dominovaném politicky korektními liberály nijak jednoduché. Byť žena a černoška, její konservatismus ji předurčil do role téměř prašivé ovce. Komentátoři, karikaturisté ji kritizují a tupí způsobem, který by si nikdy nedovolili proti černošce odlišných názorů. Například veteránka žurnalistka Helen Thomasová, stařena mimořádně nevábného zjevu, úplné to strašidlo, charakterizuje Condoleezzu jako „monstrum.“ Z toho by přece byl skandál, obvinění z rasismu, spěšný konec kariéry takových opovážlivců.

Demokratická strana tradičně získává převážnou podporu z řad minorit a přistěhovalců. Kerry získal 89 procent hlasů černochů proti Bushovým 11 procentům.

Značně se ale snížila podpora Demokratů mezi početnějším španělsky mluvícím živlem – 55 proti 45 procentům. Tam se Bushovi již podařilo prorazit, zásluhou jeho proimigrační politiky a také zdůrazňováním tradičních hodnot jakou je váha zachování rodiny a pramálo sympatií pro homosexuální manželství.

Zůstává otázkou, do jaké míry by se podařilo Condoleezze zbavit se jidášského stigmatu jako zrádce své rasy a získat podporu lidí ze svého původního prostředí, kterou si věru zaslouží.

Při porovnání dosavadních plusů a minusů mi to vychází takto:

Mezi pozitiva Hillary nutno započítat jednak její dřívější zkušenost s pobytem v Bílém domě, ona ví, které dveře vedou kam, a jednak její volební vítězství v senátních volbách, které jí její manžel nemohl koupit. Má řadu oddaných příznivců, zejména v řadách neprovdaných žen.

Mezi negativy je nemenší počet Američanů, kteří ji srdečně nenávidí. Rovněž se jí nepodařilo setřást podezření z dřívějších nepravostí (zejména machinace v souvislosti s aférou Whitewater, kde jen o milimetry unikla prokurátorskému postihu).

Mezi plusy Condoleezzy patří její dosavadní úspěšná kariéra v akademickém prostředí a poté působení v Bílém domě, též skutečnost, že vše docílila jen vlastní pílí.

Minusy vidím tyto: Za prvé, nikdy dřív žádnou volitelnou funkci nezískala. Do prezidentské role se tak před víc než půl stoletím dostal Dwight Eisenhower, ale to byl generál s pěti hvězdičkami, válečný hrdina. A za druhé a ještě důležitější, na rozdíl od dychtivé Hillary my přece nevíme, zda Condi o takovou historickou poctu stát v čele zbývající supermocnosti ve světě by vůbec měla zájem.

Rovněž by záleželo na dosud nezodpověditelných otázkách, jak zdárně si bude počínat ve funkci ministryně zahraničních věcí, zda a jak se podaří vyřešit situaci v Iráku, jaké nové problémy nám spadnou do klína. Třeba se nám Condoleezza vdá a raději dá přednost mateřské dovolené.

Ota Ulč