ARCHIV

ČSSD po krajských konferencích

Krajské konference sociálních demokratů přispěly k tomu, aby se upevnila image ČSSD jako strany IV. cenové skupiny. Její sněmování začíná mažoretkami a končí fackováním. Následná smírčí jednání se konají na WC. Není divu, že je maximální snaha udržet toto tristní divadlo mimo pozornost novinářů, za zavřenými dveřmi. A v tomto jediném ohledu (vyloučení veřejnosti) připomíná ČSSD svého divokého bratříčka, komunisty. Také zasedání ÚV KSČ probíhala, pokud výjimečně o něco šlo, s vyloučením veřejnosti. Jinak se ČSSD vztahuje ke KSČM asi jako domácí číča k sibiřskému tygrovi. Strana rozhádaná, bez elementrární kázně a solidarity. Náhodné uskupení nespokojených kverulantů, které kdysi stmelil svou megalomanskou vizí Miloš Zeman. Když se mu začalo zdát, že situace zraje k (volebnímu) výbuchu, utekl, jak to chemičtí experimentátoři dělají (viz Jirotkův Saturnin) oknem. Od té doby se tímtéž oknem pokouší vrátit.

ČSSD nemá na to, aby byla důstojnou konkurencí KSČM. KSČM má mnoha desetiletími osvědčenou stranickou strukturu, ctí jednotu a autoritu. Odpůrce komunisté nefackují, nýbrž (v lepším případě) vylučují, v horším posílají na šibenici. Takže podobná ideologie – zásada „bohatým brát a chudým dávat“ a agresivní nejedlovský šovinismus – nevypovídá o skutečné podobnosti. (Když se to tak vezme, tygr je taky mourovatý).

Stanislavu Grossovi se podařilo získat na konferencích přesvědčivě většinovou podporu (pražské a středočeské výsledky už na věci nic nezmění, nehledě k tomu, že střední Čechy jsou Grossovou baštou). V Ústí ji přiživil slibem místopředsednictví pro tamějšího expředsedu a známého kverulanta Foldynu: je pozoruhodné, jak snadné je toho člověka získat, někdejší zlý muž vnitrostranické opozice už drahnou dobu obíhá svého předsedu a radostně vrtí ocáskem. Škromach neuspěl ani ve své domovské jihomoravské organizaci, pročež rezignovala její předsedkyně Domesová. Přesto je výsledek voleb na příštím sjezdu velkou neznámou.

Gross se zoufale snaží učinit vedení strany aspoň po formální stránce akceschopným. Vlivný předseda odborářského molocha Štěch by ovšem rád viděl v příštím vedení strany i Škromacha, současný stav mu tedy z jakýchsi důvodů vyhovuje. Podobný názor zastává zjevně i hodně „přátel“ z ČSSD. Častý názor (aspoň soudě podle toho, co citují noviny, většinou s dovětkem, že autor výroku si nepřeje, aby bylo uvedeno jeho jméno) je: „Gross ano, ale.“. Po ruce prý není v tu chvíli nikdo schopnější. Škromach není schopen Grosse nahradit. Podpora kandidáta, kterého většina stoupenců považuje jen za menší zlo, není příliš spolehlivá.

Situace ČSSD připomíná situaci Kerenského vlády před bolševickým pučem. Vyvstává otázka: může se ne sjezdu někdo vztyčit a autoritativně prosadit „revoluční řešení“? Jedno je ovšem jisté: Zdeněk Škromach to nebude.

23. ledna 2005