ARCHIV

Co s evropskou ústavou?

V Konzervativní straně nyní probíhá diskuse o postoji k evropské ústavě. Chci přispět do této diskuse zejména tím, že otázku evropské ústavy zařadím do trochu širších, nicméně aktuálních souvislostí.

Jelikož řeknu o EU také něco kladného, podotýkám předem, že jsem hlasoval proti vstupu do Evropské unie. Toto stanovisko jsem nezměnil a pokud se budeme k evropské ústavě vyjadřovat v referendu, budu opět hlasovat proti.

Zde však chci do vnitřních řad – mezi nás konzervativce – vyjádřit určité obavy. Jako konzervativci jsme nedůvěřiví vůči všem ideologiím. Musíme si ale dát pozor, abychom z tohoto svého postoje neudělali paradoxně opět ideologii, tedy ideologii konzervativismu.

Ideologický pohled totiž zpravidla znamená přehlížení určitých podstatných skutečností. Ideologický pohled je vždy zjednodušením, které do určité míry pomáhá pochopit realitu. Má ale tendenci vidět ji staticky a stále více zkresleně.

Předně je třeba jasně říci, že v bezprostřední přítomnosti vstup do EU velmi vydatně pomohl naší ekonomice. Nenaplnily se prognózy těch, kteří tvrdili, že se neúměrně zvýší ceny potravin nebo nemovitostí aj. Naopak, mám za to, že ekonomické ukazatele za rok 2004 předčí očekávání i těch největších optimistů. Pokud nechceme být zavilými staromilci, kteří nic pozitivního nevidí, nemůžeme to nezmínit.

Dále je třeba říci, že kontakty s EU, ne-li přímo vstup do ní, dal naději stovkám, ne-li tisícům lidí, kterým bylo ukřivděno naším nefunkčním či špatně fungujícím soudnictvím. Možnost odvolání do Štrasburku znamenala morální i materiální nápravu alespoň některých křivd. Mám za to, že zatím má EU na naše soudnictví jednoznačně pozitivní vliv.

Konečně je něco dobrého i na evropské ústavě jako takové. Líbí se mi na ní, že je v ní jasně zakotveno právo na vystoupení z EU. A za pozitivní pokládám i to, že znamená zjednodušení proti tisícům stránek různých dohod, regulí a směrnic, na jejichž základě, či respektive s jejichž břemenem, EU doposud funguje.

Proč jsem tedy proti, mohl by se někdo zeptat.

Přes všechna pozitiva, která nám hospodářsky vstup do EU přinesl (podobně jako je již dříve přinesl Portugalsku, Španělsku, Irsku a Řecku), stále platí jedna stará konzervativní teze, že čím je rozhodování od občana dále, tím je demokracie méně. Evropská unie bobtná a chtě nechtě se o stále více věcech rozhoduje daleko od nás. Navenek se zdá, že tento trend se nedá zastavit. Je docela možné, že pokud nějaký stát v referendu evropskou ústavu odmítne, bude se opakovat irská situace. Za rok se bude hlasovat znovu… Hádejte, jak to nakonec dopadne?

Budeme-li hlasovat o evropské ústavě v referendu, prakticky nikdo nebude pořádně rozumět tomu, o čem vlastně hlasuje. (Ostatně, o mnoho lepší to nebude ani tehdy, bude-li se hlasovat pouze v parlamentu.) Vždyť souhlas s evropskou ústavou naše vláda vyslovila, aniž měl jediný z ministrů k dispozici český překlad… Nepřipadá vám to divné? Mně to připadá nejen divné, ale i nebezpečné. Zatímco otcové-zakladatelé USA vážili v ústavě každé slovo (a každé slovo tam také něco znamená), zdá se, že o text evropské ústavy jako takový snad ani nejde. Ostatně, všimli jste si, že by se ve společenské diskusi diskutovalo o nějakém jejím konkrétním článku? Naprostá většina těch, kdo se k ní vyjadřují, se vyjadřují jen ve smyslu pro nebo proti. Není divu; podstatou věci totiž nejsou konkrétní články ústavy, ale její symbolický význam: budeme se integrovat (čti: budeme integrováni) více nebo méně?

EU znamenala pro Českou republiku (ekonomicky i jinak) bezprostředně přínos ne proto, že by byla tak dobrá, ale protože my jsme na tom duchovně a morálně tak špatně.

Dlouhodobě Evropa nemá na to, aby mohla ekonomicky konkurovat USA. Z dlouhodobého hlediska patrně nebude schopna konkurovat ani Číně a Japonsku. To by musela radikálně přehodnotit své pojetí sociálního státu, ba své pojetí státu jako takového.

Nemělo by smysl zastírat, že hospodářský vzestup vítám. Není ale pro mě vším. A zůstává jeden prubířský kámen, na který jsem ve svých článcích upozorňoval už před referendem o vstupu.

Tím je vztah EU k Izraeli.

A zde EU hanebně selhává. Vidím jako pozitivní, že Česká Republika přispěla k tomu, že se palestinská organizace Hamas ocitla na seznamu teroristických organizací. Je to ale málo, žalostně málo.

V této době můžete vztah k demokracii jako takové poměřovat vztahem k Izraeli. Nebylo tomu tak vždy a nemusí tomu tak být stále, ale v současnosti platí, že ti, kdo mají skryté či zjevné protidemokratické tendence, budou i proti Izraeli, a naopak. Představitelům EU nedělalo problémy léta přehlížet obrovskou korupci představitelů palestinské samosprávy; nedělalo jim problémy přehlížet, že za peníze EU se vyzbrojují teroristé.

Pro mě to není okrajová věc. Raději se budu mít ekonomicky hůře, než aby za mé peníze byly vražděny izraelské děti.

Bohužel, hrozí, že tuto volbu již mít nebudu.

Dan Drápal