ARCHIV

O iluminátech

Tři přátelé Karla Gotta se rozhodli, že využijí prezidentského boomu a navrhnou na tuto funkci populárního zpěváka. Politici a publicisté si o to vlastně sami řekli, protože přízrakem Karla Gotta nad Pražským hradem už drahnou dobu straší sebe navzájem i českou veřejnost. Navrhující a navrhovaný si, jak se zdá, chtěli z politiků a novinářů vystřelit; pokud je tomu tak, povedlo se jim to dokonale. Skoro celý týden se jejich iniciativou pilně zabývala všechna média.

Naletěl jim i autor těchto řádků a nelituje toho. Ve snaze dobrat se kandidátových politických názorů jsem nakonec na internetu našel rozhovor, který poskytl páteční příloze Lidových novin někdy před dvěma lety. A zaujala mne tato pasáž:

„Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích se politika odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporo valy toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace. Jde o osoby, které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké divadlo.“

Nechme teď Gotta Gottem a věnujme se tomuto světonázoru, zároveň prostému a výraznému.

Človíček plahočící se v prachu a potu všedního dne je vydán všanc tajemným silám, o jejichž existenci má nanejvýš nejasné tušení. Všechny zásadní věci jsou rozhodnuty předem. Řídící instituce jsou jednak rázu profánně světského (banky), jednak mýticky nadoblačného (svaté řády, lóže a mysticko-okultní organizace). Obojí je nepochybně propojeno, i mysticko-okultní organizace přece potřebují prachy.

Z této výchozí teze lze pak dojít ke dvěma zdánlivě protichůdným závěrům. První je orientálně (vlastně se mi strašně chce říci mužicky) rezignovaný: protože je všechno předem rozhodnuto, nemusíme dělat nic. Druhý je revolučně brachiální: to všechno nás zotročuje, a proto to musíme rozmlátit.

Je zjevné, že první cestu volil Mistr Gott za normalizace (sám to přiznává). Pro spravedlnost podotýkám, že to není cesta nějaké aktivní kolaborace, spíš pasívního sebeodevzdání, které se ovšem, jak už to bývá, rentuje. Druhou cestu volili Marx, Engels, Lenin a jejich krvaví následovníci. Pozoruhodné je jednak to, že výsledkem jejich volby byl vznik svatých řádů, lóží a mysticko-okultních organizací (totiž těch komunistických). A dále překvapivé zjištění, že ti, co rezignují, i ti, co staví svět z hlavy na nohy, lépe řečeno naopak, se navzájem potřebují. Jen člověk rezignovaný dovolí, aby ho stavěli z nohou na hlavu. A jen intelektuální rabiát si dovolí něco takového dělat se svým bližním.

Pak je tu ovšem třetí skupina, kverulanti a samozvanci. Ti, co si vzali do hlavy, že jsou sami ilumináti. Proto se nenechají stavět z nohou na hlavu. A protože totéž předpokládají i o svých bližních, nedovolí si stavět z nohou na hlavu ani je. Ve společnosti, kde mají ilumináti většinu, revolučním násilníkům pšenice nekvete. A ti, co si vzali do hlavy, že se nejenom nedá, ale vlastně dokonce nesmí nic dělat, se za své mužictví mohou a dokonce musí stydět. Což je první krok k tomu, aby se i oni stali ilumináty.

Události 8. února 2003