ARCHIV

Novoroční ohlédnutí za českou Sodomou

Tu historii s Lotovou ženou zná bezpochyby kdekdo. Jmenovala se Adit a spolu se svým mužem byla vyzvána, aby opustila hříšná města, než na ně padne zkáza. Poslechla, ale byla zvědavá, proto se navzdory zákazu ohlédla a z toho, co spatřila, hrůzou zcepeněla. Osud této aramejské ženy člověku vytane na mysli, umane-li si, že by se mohl ohlédnout za uplynulým rokem 2004 na české scéně. Proměna v solný sloup je téměř zaručena.

Nejsilnější vládní strana prohrála třikrát za sebou volby, dvakrát během roku se rozklížila, rozklížena byla i vládní koalice, padla vláda a povstala nová, která se rovněž handrkovala, ale obecenstvu se snažili všichni zúčastnění namluvit, že je vše v pořádku, žádná krize nenastala, leč normální stav. Pak se objevila korupce v českém fotbale. Nejdřív trošku, pak víc a víc, vyvalily se vlny zdola a roztáhly se v širá kola, řečeno s Erbenem, až vlasy vstávaly hrůzou. Se zdravotnictvím to také nebylo nijak růžové, tré ministrů se tam vystřídalo, kauza Diag Human byla nechutná, advokát, co zastupoval ministerstvo, si naúčtoval pěkný peníz z rozpočtu chřadnoucí instituce, která mu je s klidem vyplatila, a přitom ani jedna z ministryň ani ministr ne a ne přijít s nějakou koncepcí, leda s antikoncepcemi, z nichž vane dech reálného socialismu. Pak do toho přišla aféra s uplácením poslance Kořistky, která vyšuměla a zanechala po sobě sirný puch, objevily se všelijaké nejasnosti s dotacemi ministerstva pro místní rozvoj, jemuž, jak se to tak jeví, se podařilo úspěšně rozvinout pouze místní korupci, následovala korupce v policii a případ soudce Berky, a nakonec aféra s odhalenými organizovanými policisty, co sami měli organizované odhalovat. Aby nejen věci veřejné čpěly zatuchlinou, vyhřezl sexuální skandál se sbormistrem pražských děťátek, přibyly tahanice v Pražské židovské obci a v neposlední řadě muž, podporující česko-židovské školství, který byl ochuzen svým souvěrcem o jednu televizní stanici, dostal od státu tučné odškodné, aby si ji mohl koupit zpátky a potěšit tak daňové poplatníky. Statistická čísla o mrtvých na českých silnicích vyšplhala do závratné výše a symbolem obětí se stal národem milovaný hokejový trenér Hlinka, zatímco jiného populárního trenéra, idol začínajících fotbalistů, kdosi obmyslně obvinil z užívání kokainu, takže mu dali na Letné kopačky.

Hříšná města Sodoma a Gomora by bledla závistí, nebýt pradávno vyvrácena, neboť jejich nemravnosti a nečisté sexuální praktiky se jeví nicotně a trest, který na ně Hospodin seslal, vypadá jako zcela neadekvátní ve srovnání s tím, co všechno se událo během jednoho roku v České kotlině. A přitom se o všem tom nepěkném hlasitě šuškalo nejen po domácích hostincích, kuloárech a veřejných institucích a domech. O nečistých policejních praktikách, o propojení velkého byznysu s politikou, o uplácení fotbalových rozhodčích, o korupci tam či onde. „Byly to věci, o kterých se tak nějak vědělo,“ prohlásil s ledovým klidem ministr vnitra v rozhovoru pro MfD 21.12.2004 na adresu policejních skandálů. „Skandál je, že se z toho všeho dělá skandál,“ prohlásil zase policejní prezident, práskaje zlověstně knírem. Viník se našel ihned: za všechno mohou novináři, kteří do všeho šťourají a co vyšťourají, nenechají si pro sebe. Darmo se ptát, kdo jim vlastně poskytl záznamy telefonních odposlechů, s nimiž promptně seznamovali veřejnost ve svých listech, po rozhlasových vlnách a v televizních kanálech. Vrby, do níž by mlčenlivostí vázaný Kukulín našeptal strašné tajemství, nebylo třeba, v Čechách se, jak děl komisař Ledvina, rozkecá všechno. Leč policejní ředitel, místo aby instituci, jíž vládne, ořezal užvaněné větve, z nichž si novináři krouhají ostré tužky, laje médiím se svým moravským akcentem a knírem se může upráskat.

Zdálo by se, že to je všechno na oběšení nebo na kulku doprostřed čela, Sodomu a Gomoru in memoriam prohlásit za svatá města a dát se na pokání, leč hlavu vzhůru, nikdo z domorodců při ohlédnutí za loňským rokem jen tak nezcepení, jsme po šest a půlletém působení socialistů a vycvičení čtyřiceti lety komunismu otrlejší Lotovy ženy. Nadto vzdor všemu nepěknému, co se v Čechách seběhlo, žijeme v demokracii, není tu válka, teroristé, etnické čistky, hladomor, nemáme diktátory, stát nezačal likvidovat úspěšné průmyslníky, jako v Rusku, při volbách se nepodvádí a ti, co prohráli, se kvůli prohrám nesoudí, nezažili jsme tu děsivé přírodní katastrofy jako jinde a tak dál a podobně. Ovšem z toho pohledu zpět by bylo dobré si vzít poučení. Za rok se totiž budeme muset ohlížet znovu.

David Jan Novotný