ARCHIV

Kritika dokumentu Světové aliance reformovaných církví

VV srpnu roku 2004 se v Akkře (hlavní město Ghany) sešlo 24. valné shromáždění Světové aliance reformovaných církví, které přijalo „Smlouvu pro hospodářskou a ekologickou spravedlnost“. (Na požádání tento text zájemcům zašlu.)

Ač naprostá většina z vás s tímto textem nepřijde do styku, rozhodl jsem se k němu napsat několik poznámek. Je to jeden příkladů, kdy se církve vyjadřují k společenským, politickým a ekonomickým otázkám. Jedná se zejména o církve, které většina dnešních křesťanů označuje za „liberální“. Mám za to, že řada těchto vyjádření je nekompetentní, nekvalifikovaná a zavádějící, a pokusím se to ukázat na uvedené „smlouvě“.

Motivem sepsání tohoto dokumentu je starost o chudé a trpící. To je motiv jistě šlechetný a hodný následování. Za viníka je v tomto případě označen „světový hospodářský systém“, případně „neoliberální ekonomická globalizace“. Ta podle dokumentu – cituji celou pasáž – spočívá na následujících přesvědčeních:

- neomezená konkurence, neomezený konzum, nebrzděný hospodářský růst a hromadění bohatství je pro svět tím nejlepším;

Dále dokument pokračuje: Tato ideologie, která o sobě tvrdí, že k ní neexistuje žádná alternativa, žádá od chudých a od stvoření nekonečné oběti. Falešně slibuje, že může svět zachránit nastolením bohatství a blahobytu. Vystupuje s nárokem, že chce ovládnout všecky životní sféry a žádá absolutní následovnictví, což se rovná modloslužbě.

Žiji v zemi, která udělala svou trpkou zkušenost s ideologií, která slibovala, že zachrání svět a která nejen chtěla ovládnout, ale skutečně ovládla všechny životní sféry. Ponechám teď stranou personální otázky jako je ta, že překladatelé tohoto dokumentu této ideologii velmi pilně dělali štafáž, za což byli odměněni minimálně tím, že mohli v dobách, kdy mnozí z nás nedostali výjezdní doložku ani do NDR, létat tryskáči po světě a účastnit se konferencí, produkujících podobné dokumenty. Ano, uznávám, že toto je argument ad hominem a nadále se podobných argumentů zdržím.

Znáte nějakou zemi, kde ideologie výše popsaná „vystupuje s nárokem, že chce ovládnout všechny životní sféry a žádá absolutní následovnictví“? Opravdu nevím, o jaké zemi, o jakém národě tato deklarace hovoří.

Problém deklarace vidím zejména v tom, že hodí do jednoho pytle celou řadu jevů, aniž prokáže jejich souvislosti. Netvrdím, že ty jevy vůbec žádnou souvislost nemají, ale dokument navozuje dojem, že za chudobu může ku příkladu liberalizace a deregulace trhu. Jak na to autoři dokumentu přišli? Mne kupříkladu pohoršuje právě regulace trhu se zemědělskými výrobky, která znemožňuje africkým a jihoamerickým producentům, aby pronikly na evropský či severoamerický trh. Za příčinu chudoby bych zde označil právě regulaci a nikoli deregulaci.

V posledním půlstoletí jsme byli svědky neobyčejného ekonomického vzestupu států Dálného Východu. Mám na mysli zejména Japonsko, Jižní Koreu, Malajsii, Singapur, Hong-Kong, Taivan. V době, kdy získala nezávislost Ghana, kde se konala uvedená konference, byla její životní úroveň přibližně stejná jako životní úroveň Jižní Koreje. Jak to, že se na Dálném Východě vzestup podařil, kdežto v Ghaně nastal pád? Odpověď na podobné otázky v dokumentu Reformovaného svazu nenajdete ani vzdáleně. Dokument ani nenaznačuje, že by bylo záhodno si takové otázky klást. Ghana a Jižní Korea se vyvíjely v tomtéž globalizujícím se světě s jeho nadnárodními společnostmi a všemi dalšími jevy, ať už je hodnotíme jakkoli.

Nepíši tento článek jako zastánce globalizace, tím méně jakési podle mého názoru pouze hypotetické ideologie, o níž dokument mluví. Také mi vadí bezohledné drancování moří, kácení deštných pralesů, klimatické změny v důsledku neregulované lidské činnosti. Dokument Reformovaného svazu ale nepřispívá ani zbla k pochopení těchto jevů, ani nenabízí nějakou schůdnou alternativu. Vytváří pak pouze dojem, že křesťané umí jen žvanit o věcech, jimž nerozumějí.

Zdaleka si nemyslím, že např. Spojené státy, Evropská unie či Japonsko jsou nějaké lidumilné charitativní entity, jimž jde o „dobro“ chudých po celém světě. Vidíme to konec konců i u nás a je to vlastní nadnárodním společnostem, že se chovají s takovou bezohledností, jaká je jim v daném státě dovolena. Co je ale lékem? Žádat jejich rozpuštění? Rozbíjet či bojkotovat MacDonaldy? Pálit americké vlajky?

Deklarace reformovaného svazu nevidí nebo nezmiňuje celou řadu pozitiv, které liberalismus přinesl a přináší. Byl to liberalismus, který zajistil ekonomickou převahu USA a západní Evropy a přispěl tak vydatným způsobem k pádu komunismu. A ať se nám to líbí nebo ne, co se týče alokace zdrojů a jejich využití, nemá liberalismus konkurenci. Méně liberalismu by Africe a Jižní Americe rozhodně nepomohlo, právě naopak, ostatně osudy Afriky v posledních desetiletích jsou toho barvitou ilustrací.

Liberalismus pochopitelně neřeší všechno. Některé problémy řeší, jiné vytváří. Ale neznám liberálního myslitele, chcete-li, „ideologa“, který by tvrdil, že liberalismus odstraní celosvětovou chudobu.

Je evidentní, že celou řadu věcí je třeba regulovat. Je třeba regulovat vypouštění či produkci skleníkových plynů, rybolov, je třeba se starat o zalesňování, hledat léky na AIDS a podobně. Je třeba si klást otázku, jak to, že se vyplatí poslat obrovský kamion naložený sodovkou z Olomouce do Prahy, když by se ta sodovka dala stejně dobře vyrobit v Praze. Všechny tyto věci jsou nesmírně složité a přitom nesmírně naléhavé. Je zde jistě i široký prostor pro angažmá křesťanů. Mělo by to ale být angažmá poučené, nikoli prázdně ideologické.

Často je problém už v základních premisách. V tom, co je zapomenuto, vynecháno, nevysloveno. Jenom jako příklad: Hned na počátku dokumentu je uvedeno: Během valného shromáždění Světového svazu reformovaných církví v Akkře /Ghana/ jsme navštívili otrokářské vězení Elmina a Cape Coast, kde byli miliony Afričanů a Afričanek učiněni zbožím, prodáni a vystavováni hrůzám útlaku a smrti. Chraň Bůh, abych chtěl hájit otrokářství. Nicméně křesťané, kteří jezdívají po takovýchto konferencích (ostatně shodně s jejich protějšky mezi nevěřícími) neradi slyší, že ti Afričané a Afričanky nebyli učiněni zbožím až ve vězení Elmina. Možná byli už několikrát prodáni a koupeni, než tam dorazili. Trh s otroky nebylo něco, co do Afriky vnesli Evropané. Ten tam kvetl po staletí před jejich příchodem – ostatně jako všude na světě. Evropané dodali technologii a další trhy. To samozřejmě obchod s otroky nijak neospravedlňuje. Nicméně pokud se tyto věci nevysloví jasně, pak se falešně problém hledá v západní civilizaci, která jako jediná dokázala nakonec obchod s otroky eliminovat. Mám na mysli eliminovat jako něco společensky přijatelného; je mi jasné, že marginálně se ten jev vynořuje stále, třeba v podobě obchodování s dívkami unesenými za účelem prostituce. Protože se zde lidé zastavují u nepravého kořene, ovlivňuje to negativně jejich pohled na celou řadu dalších otázek. Není ku příkladu tajemství úspěchu Singapuru a neúspěchu Guineje v tom, že v Singapuru není korupce, kdežto v Guineji ano? Nestálo by za to spíše než planě vykřikovat, zabývat se vážně otázkou, jak by se dala korupce omezit a proč se to někde nepodařilo a jinde ne?

Pán Ježíš řekl, že každé naše slovo má být „ozdobené solí“. Můžeme diskutovat, co to znamená. Jsem přesvědčen, že to zahrnuje, abychom otevřeli ústa, případně tiskli dokument, máme-li co smysluplného ke sdělení. Jinak hrozí, že svět přestane poslouchat i ty křesťany, kteří co říci mají.

Dan Drápal