ARCHIV

Stručný úvod do praktického maradonismu

Obsáhlý rozhovor, který poskytl Václav Klaus sobotnímu Právu, přináší pozoruhodné svědectví o polemických technikách našeho prezidenta. Péčí Alexandra Kramera bylo shromážděno tolik materiálu, že jeho důkladná analýza by vydala na brožurku. Na to nemám čas ani prostor, omezím se proto jen na několik poznámek.

V rozhovoru se dvakrát opakuje standardní situace: případ, o němž je řeč, je nějakým způsobem opravdu problematický (kauza Kořistka a výroky policejního prezidenta o odposleších, Nejvyšší správní soud nařizuje opakování senátních voleb v Praze 11). Zároveň se dotýká zájmů ODS.

Vyjádření prezidenta v těch věcech bylo a je velmi agresivní: „skandální jev, s nímž by se měli utkat všichni občané České republiky, kteří chtějí svobodu“; „bezprecedentní zásah NSS do svobodných voleb v naší zemi“, jímž je prezident „šokován“, „pobouřen“ a považuje ho za „nedůstojný“.

Přitom, jak tvrdí, nejde o nic víc, než že vyslovil svůj názor. Na to má prezident stejné právo jako každý občan této země. Nedělá nic jiného než jiní. Nikdo mu přece nebude přelepovat pusu izolepou.

Klaus ovšem kromě toho, že říká svůj názor, se obrací s výzvami k veřejnosti, lobbuje pro nejsilnější opoziční stranu a používá k tomu metody v ústavě zmíněné (tzv. prezidentský kartáč, na nějž si pozval ministra vnitra a posléze i premiéry; nebyl to ovšem žádný nátlak, jen si tak popovídali) i ohleduplně řečeno mimoústavní: nejdřív se přihlásí k tomu, co na adresu vlády už řekl (výsledku voleb je třeba rozumět tak, že občané jsou přesvědčeni, že současná vláda nevede zemi správným směrem,což vláda nemůže ignorovat: tedy za prvé návod, jak rozumět volbám, za druhé, výzva vládě, aby vyvodila důsledky), pak následuje drtivá kritika její činnosti, a nakonec doporučení: „jediná možná změna by byla, kdyby se ty vládní strany samy rozhodly, že už dále s touto chatrnou většinou vládnout nechtějí“).

Na ODS má jiný metr. I v takové maličkosti, jako byl legračně nehorázný výrok hejtmana Bendla o sociálnědemokratických kořenech nacismu. Co by Klausovi udělalo, kdyby ho označil za „nešťastný“ (diplomatické označení totální hovadiny). Místo toho vykládá Kramerovi, který rozhovor s Bendlem dělal, že to Bendl myslel úplně jinak (Bendl se ke svému výroku přihlásil a ospravedlňoval jej). Tak postupuje protřelý recidivista před „orgánem činným v trestním řízení“. Zásada je : zatloukat, zatloukat a zase zatloukat.

Zbývá zmínit ještě pár dokreslujících detailů: Klaus se dušuje, že pokud by měl jmenovat novou vládu, bude se držet ústavy a nepřipustí v žádném případě nějaká nestandardní řešení.(tím rozumí např. menšinovou vládu). Věrohodnost ujišťování je předem poněkud zpochybněna tím, že v minulosti sám u dvou takových „nestandardních“ řešení (menšinová vláda v r. 1996, opoziční smlouva) asistoval. Dále tvrdí, že ODS za jeho předsedování prohrála jen dvoje volby, totiž ty do Poslanecké sněmovny v letech 1998 a 2002. Měl by ovšem zmínit ještě rok 1996, kdy ODS sice zůstala nejsilnější stranou, ale tratila a díky tomu se vládní koalice octla v PS v menšině. A konečně otázka minulosti, ty podivné řeči, že se máme smířit se sebou samými, respektovat, že minulost byla, a přijmout, že ji dnes v žádném případě nemůžeme změnit. Jak tomu máme rozumět? Klaus těchto frází použil poprvé jako premiér v době, kdy se jednalo o česko-německé deklaraci. Tehdy znamenaly: kritizovat temné stránky našich novodobých dějin nelze, prostě to tak bylo. Nyní je minulost jaksi personifikována: jde zjevně o lidi, kteří se spustili s bolševikem a jsou buď příliš úspěšní (šetřit je velí populismus), nebo příliš užiteční (ohleduplnost přikazuje „pragmatismus“). Když je někdo úspěšný (Telička), ale hrozí, že nebude dostatečně užitečný, tak se na něho ovšem minulost zase pragmaticky vybalí. Nevyčítám Klausovi kritický postoj vůči Teličkovi, ale nedůslednost, to, že stejný metr nepoužívá i na jiné a místo toho vede hloupé řeči o smíření se s vlastní minulostí, ačkoli mu jde o to, že se máme smířit s minulostí jiných.

Politicky účelové jednání, lobbysmus pro ODS a úhořovitá snaha ze všeho se vykroutit: dojem z prezidentova rozhovoru pro Právo není příliš lichotivý. Pokud ODS vyhraje v roce 2006 volby do PS i do Senátu a pokud se Klausovi podaří ovládnout Ústavní soud, octne se ČR ve velmi podobné situaci, v jaké byla Ukrajina před letošními prezidentskými volbami. Smutná vyhlídka!

12. prosince 2004