ARCHIV

Poločas rozpadu vládní koalice

Ministr vnitra ČR Stanislav Gross slíbil kdysi svým policistům, že jim pořádně navýší platy. Mít loajální podřízené se vyplatí a vyplatí se to dvakrát, když jsou to zrovna policajti (viz případ Kořistka). Zároveň platí, že policie by měla být dobře placená, protože jinak roste nebezpečí, že ji přeplatí druhá strana barikády (viz případ Berdych a spol.).

Ministerskému předsedovi Grossovi nezbylo než slibu ministra Grosse dostát. Návrh široké veřejnosti nepochybně příliš nezalichotil. Zvýšení platů pro policisty, hasiče, celníky a vězeňskou stráž bylo nesmyslně masivní a navíc lid jako celek nevidí rád, když se někomu přidává: těch, co dostanou přidáno, je vždycky o poznání méně než těch, na které se nedostane a mají tedy důvod jim závidět. Na odporu k rozhazování peněz se začala profilovat opoziční ODS (opoziční KSČM si zpočátku uložila jistou zdrženlivost, má k policii úctu, protože si z minulosti pamatuje, proč je dobré si zajistit její oddanost). Šanci ucítila i opozice v koalici, KDU-ČSL. Pod taktovkou předsedy Kalouska zahájila mohutnou předvolebně profilační kampaň, k níž jí ovšem silnější a neohrabanější koaliční partner bezelstně nahrál.

Zatímco v Poslanecké sněmovně se ještě vládě dařilo, v Senátu se spojila ODS a KDU k masivnímu protiúderu. K malé Kalouskově radosti ovšem propojila roční odklad zvyšování platů s odblokováním požitků ústavních činitelů. Ty byly demonstrativně zmrazeny po povodních před dvěma lety jako gesto asketického odříkání (lid vidí rád, když se politikům nepřidává). V zásadě je zmrazení hloupost, proč by měla být jedna profese, byť i na základě vlastního populistického rozhodnutí, vystavena takové nesmyslné diskriminaci, zvlášť když se tím (na rozdíl od odkladu zvýšení platů pro ozbrojené složky) dvakrát mnoho neušetří. Nicméně bělostná image křesťanské strany byla rozhodnutím jejích senátorů poskvrněna a předseda Kalousek běsnil.

V této podobě se návrh jako bumerang vrátil do Poslanecké sněmovny a naivní pozorovatelé předpokládali, že jej komunisticko-socialistická stojedenáctka pohodlně zabije. Jenže většina nezafungovala. Komunisté projevili pramalé nadšení pro to, aby pomohli nevstřícné ČSSD z rejže a v ČSSD samé se probudili k životu ti, co novému předsedovi příliš nepřejí: celkem 27 „přátel“ (mezi nimi Zdeněk Jičínský, Josef Hojdar, Zdeněk Koudelka, Petr Lachnit, Vladimír Laštůvka, Jaromír Schling a Eduard Zeman) podpořilo ODS a KDU. Vzhledem k tomu, že se přidala i většina umrlé US-DEU, senátní návrh celkem pohodlně prošel.

Co z toho plyne? Způsob vládnutí, zavedený po volbách 2004, jehož podstatou je permanentní vládní krize, tedy i za Grosse pokračuje. Rozdělená je vládní koalice, rozdělená je nejsilnější vládní strana. Nezdá se přitom, že by tento devastující proces měl šanci skončit dřív než v červnu 2006. Předčasné volby by musel vyvolat parlament ústavní většinou (teoreticky jsou i další možnosti, jenže natolik těžkopádné, že na ně skoro určitě nepřijde řada). Předčasné volby znamenají pro ČSSD ortel smrti a pro komunisty je dnešní situace (vábnička „stojedenáctky“ v PS) pohodlná a přitažlivá. Bez ČSSD a KSČM je ústavní většina v Poslanecké sněmovně jen mámení smyslů.

Na další etapě permanentní krize vydělala (i když jen částečně) KDU-ČSL. Získala sympatie veřejnosti tím, že nedovolila zvýšit platy policistům, tratila odmrazením plastů ústavních činitelů. Totéž platí pro ODS s tím, že ODS jako nefalšovaně opoziční strana je v relativně lepší pozici. Komunisté si získali srdce ozbrojenců (zastali se jich, i když nakonec neuspěli) a veřejnosti (postavili se proti tomu, aby se přidávalo politikům). Zato ČSSD se jako obvykle podařilo zklamat všechny.

Další, kdo prohrál, jsou policisté, hasiči, celníci a příslušníci vězeňské stráže. Připadla jim nezáviděníhodná role pumlíče v politické hře o preference. Říci někomu, že mu zvýším plat, ale až za rok, znamená pro realistu v nejlepším případě „možná“. Slíbit mu napřed zvýšení hned, ale pak ho odsunout o rok, je navíc neseriozní. A udělat to před vánoci je skoro provokace. Přitom to vlastně nikdo nechtěl, prostě se to tak semlelo.

Ministr Sobotka chce nyní postiženým přidat aspoň něco vládním rozhodnutím (ve vládě ČSSD své koaliční oponenty přehlasuje). Kalousek slibuje, že peníze, s nimiž Sobotka počítá, budou při definitivním schvalování rozpočtu převedeny pod jiné kapitoly, takže na žádné zvýšení nebude. Vnitrokoaliční válka pokračuje. Přitom bylo možné dohodnout se v koalici předem na tom, že se policistům v tuto chvíli přidá, ale méně, než kolik Gross původně slíbil. Z vrabce na střeše by se stal vrabec v hrsti. Jenže toho nebyla a není vládní koalice schopná. V příštích devatenácti měsících se máme ještě na co těšit.

27. listopadu 2004