ARCHIV

Proletářky všech zemí, spojte se!

Kdyby nějací potměšilí mimozemšťané, disponující nadlidskou inteligencí, chtěli vyhubit lidstvo, asi by se pokusili nakazit ho fanatickou ideologií, která je rozdělí na dvě poloviny, mezi nimiž vypukne nesmiřitelný zápas.

Dějinná zkušenost lidstva ostatně dokazuje, že mimozemšťanů netřeba: lidé jsou schopni vymýšlet si podobné ideologie sami. Činí tak zejména v obdobích, kdy žijí dlouho v relativním míru (nebo si to aspoň myslí) a mají tudíž roupy.

Některé z těch ideologií, například marxismus, jsou zhoubné jako španělská chřipka. Zachvacují obrovská společenství, a když propuknou plnou silou, tečou řeky krve a vrší se hory mrtvol. Většina jsou naštěstí málo nebezpečné virózy, podstatně méně přitažlivé a podstatně směšnější - což neznamená, že by neměly být zdokumentovány (člověk se pak může stát imunním i proti nebezpečnějším verzím). To je i případ projektu dívčí války, s nímž v sobotní příloze MfD seznámila veřejnost paní Olga Sommerová. Nejde mi o polemiku, ale o popis toho zvláštního jevu.

Stejně jako v případě marxismu vychází myšlenkový systém paní Sommerové ze skutečných problémů. Bolševismus u nás prosadil z nutnosti „plnou zaměstnanost“, vyhlásil pokrytecky rovnost mužů a žen a posvětil ji každoročními bacchanáliemi, zvanými MDŽ. Ve skutečnosti znamenala plná zaměstnanost pro ženu povinnost navíc, povinnost, které s bídným sociálním zázemím komunistické ČSSR nemohla dostát. Důsledkem bylo vykořisťování a podřadné postavení v zaměstnání. Stejně jako marxismus staví paní Sommerová nad těmito skutečnostmi mohutnou ideologickou konstrukci.

Marxisté bojují proti kapitalismu, paní Sommerová rovnou proti patriarchátu. Ten je svou podstatou totalitní, znamená „zmařené schopnosti žen, které neměly šanci jít stejnou cestou jako muži“. To, o co jde, je odstranění vykořisťování ženy mužem, které přinese osvobození celé společnosti, i mužům (podobně jako proletariát osvobodí celou společnost, a tedy i buržoazii).

Konflikt mezi muži a ženami přerostl do revoluční situace: „ženy jsou těhotné revolucí“. Revoluce si žádá revolucionáře prodchnutého mesianismem. Paní Sommerová taktně naznačuje, že k tomu má jisté předpoklady: u každé ženy, s níž pracovala, cítila svár mezi jejími úžasnými schopnostmi a tím, jak byly nedoceněny a zašlapány. Ženy jí dávají najevo, že změnila jejich osud. Díky ní si uvědomily absurditu svého postavení, našly se a osvobodily se. Mluví za všechny ženy („ženy toho mají dost“) se stejnou samozřejmostí, s níž marxističtí revolucionáři mluví za proletariát.

Závěr je ovšem politický. „Mužská politická reprezentace neumí řešit problémy celé společnosti“ (stejně, jako to neuměla buržoazie). Odtud projekt revoluční politické strany žen, nazvané „Rovnost šancí“. Programem je uzákonit podmínky, za kterých by ženy mohly žít svůj vlastní, autentický život“. Všeobsáhlá mlhavost požadavku „autentického života“ otvírá široký prostor pro zákony jakobínské povahy.

Jsem dalek toho, abych projekt paní Sommerové démonizoval: má se k bolševismu jako dětský elektrický vláček k šinkanzenu. S dětským motorovým vláčkem má společné to, že jde o model. Dokumentuje, jak hluboko je dosud česká společnost ovlivněna marxismem, zejména jeho byzantsko-tatarskou verzí. Masaryk v těchto souvislostech mluvíval o „rozvášněné logice, nešetřící dějin“. Těžko si vymyslet trefnější pojmenování.

Mladá fronta Dnes 29. listopadu 2004