ARCHIV

Saddám Husajn a jeho zbraně hromadného ničení

Čím se zahájení války proti Iráku stává pravděpodobnější, tím více je irácký diktátor zarputilejší. Odhodlanost k válce si nechává potvrzovat od svého “milujícího” lidu jako tak činili komunisté. Pokolikáté už za své více než třicetileté vládnutí? Ve skutečnosti ale nemá Saddám Husajn příliš prostoru k manévrování. Do situace se dostal sám státní agresivitou, touhou po zbraních hromadného ničení a útiskem vlastního obyvatelstva. Zejména kombinace obou posledních příčin budí značný protitlak hlavně Spojených států.

V podobné situaci se nalézá i severokorejský diktátor Kim Čong-il. Situace však z hlediska očekávaných lidských ztrát zcela jiná. Seoul, hlavní město jihokorejského státu, vzdálené od demarkační linie 36 km, je v dostřelu severokorejských artilerii (v korejské válce dvakrát dobyt komunistickou armádou). Během prvních devadesáti dnů možného konfliktu se počítá s 52 tisíci obětmi z řad amerického vojenského personálu v jižní Koreji a s asi 490 tisíci mrtvých Jihokorejců. Argument proti zaslepencům, kteří tvrdí, že v otázce Iráku jde USA pouze o ropu.

Vraťme se k Iráku. Saddám Husajn nemůže rozhodnout o likvidaci iráckých zbraní hromadného ničení sám. Jeho generálové totiž nechápou, proč by se jich Irák měl vzdát, když Írán a Izrael si mohou svůj zbrojní arzenál ponechat neporušený. Prosadí-li to navzdory jejich odporu, ztratí svůj status “hrdiny”. Mezi nacionalisticky zaměřenými generály je již dnes rozšířeno přesvědčení, že “lépe bez Saddáma, než bez oněch zbraní”. Což znamená i vysokou pravděpodobnost, že nespokojení generálové mohou sáhnout k puči.

Irácký diktátor zopakoval chybu nacistů a sovětského komunismu – spolehl se na účinek propagandy. Nechal se oslavovat nejen jako vítěz ve válce v Perském zálivu nad americkými agresory, nýbrž propagandou rozšiřoval mýtus, že je neomylný. V praxi to znamená, že se jej dnes nikdo z jeho okolí neodváží ani slůvkem upozornit nebo alespoň naznačit, jak vážná je situace.

Z tzv. zbraní ABC-zbraní (atomárních, biologických a chemických) nevlastní Irák z hlediska rozmanitosti mnoho, zato však s nemalými účinky. Hořčičným plynem (yperitem) může Irák kvůli akčnímu rádiu nosičů, letadel a raket, napadnout pouze okolní státy a Izrael. Ricin, botulotoxin, kterými by iráčtí agenti mohli zamořit zdroje pitné vody v Evropě nebo USA, nejsou nebezpečné, neboť průzkumy ukázaly, že vlivem extrémního zředění oněch látek ve vodárenských systémech v podstatě nic nehrozí.

Zbývají jen pravé neštovice (variola), jejichž poslední výskyt byl zaznamenán před třiceti lety. Jediné zárodky černých neštovic na světě jsou uloženy k vědeckým účelům v ústavech v Atlantě a v Novosibirsku. Dobrovolní iráčtí sebevražední atentátnící, nakažení neštovicemi, stačí do propuknutí choroby, za sedm až devatenáct dní, infikovat svým dechem nebo kožním kontaktem mnoho lidí. Stačí je jen nakazit a rozeslat letadly do cílových zemí. Úmrtnost na neštovice je kolem 33 procent. Do čtyř dnů po nákaze se dá ještě organismus imunizovat očkováním. Americký vojenský personál již očkován byl. Německo zakoupilo 100 milionů očkovacích dávek, ale přesto se k preventivnímu očkování obyvatelstva neodhodlá. Proč?

Očkování proti pravým neštovicím je nejriskantnější očkování vůbec. Z jednoho milionu očkovaných se u tisíce dostaví vedlejší účinky jako zánět mozkových blan, u patnácti to zanechá trvalé účinky – ochrnutí a dva zemřou. V Německu se přikročilo s očkováním zdravotnického personálu, ale pouze na základě dobrovolnosti. V případě nutnosti nelze také naočkovat všechno obyvatelstvo. Ne že by chyběly vakcíny, nýbrž proto, že by to organismus očkovaných nevydržel. Týká se to lidí s neurologickými nemocemi, například s roztroušenou sklerózou, a s oslabeným imunitním systémem.

Kdo byl očkován proti neštovicím v raném věku, není proti neštovicím imunizován. Onemocní, ale neskončí to pro něj smrtelně. Příčinou je skutečnost, že kdysi se používalo k očkování séra získaného z příbuzného viru, ne z viru pravých neštovic. Očkování bylo mnohem méně nebezpečné, ale na druhou stranu méně účinné.

Farmaceutické firmy zkoumají nové očkovací látky, které mají být již méně nebezpečné. Pokusy se zvířaty dopadly úspěšně, ale nejsou dosud vyzkoušené na člověku. Jak také, když před třiceti lety byly neštovice vymýceny.

Tomáš Krystlík