ARCHIV

Trochu volební aritmetiky

Volby do krajských samospráv i do Senátu dopadly o dost jinak, než jak si většina z nás představovala. Přes poměrně vysokou reputaci, jíž se krajské samosprávy u veřejnosti těší, se jich zúčastnilo ještě o 4% voličů méně než minule (tj. v roce 2000). To se ale očekávalo. Co se neočekávalo, je triumf ODS (získala v součtu skoro o 13% hlasů víc) a až třetí místo ČSSD se skoro 5% ztrátou na KSČM. Přitom nejen ČSSD, ale i KSČM ve srovnání s rokem 2000 tratila, a to dokonce víc než ČSSD. Výsledky KDU-ČSL se těžko posuzují, byla před čtyřmi lety skryta pod hlavičkou čtyřkoalice. Protože však pro letošní volby v zásadě platí rovnice: hlasy ODS letos = hlasy ODS v r. 2000 + hlasy Čtyřkoalice v roce 2000 – hlasy KDU-ČSL letos, dá se předpokládat, že drží pozice, stane se součástí mnoha krajských koalic a může být do budoucna spolutvůrcem vládní většiny.

Také první kolo senátních voleb skončilo úspěchem ODS: pouze v jednom obvodu se kandidát občanských demokratů nedostal do druhého kola, v jednom zvítězil už v kole prvním. KSČM má devět postupujících (o čtyři více než v roce 2002, kdy se naposledy volila třetina Senátu; u ODS je nárůst ovšem ještě výraznější, o 7 postupujících) a dvojice ODS – KSČM bude v druhém kole nejčastější: proti všem kandidátům KSČM stojí protikandidát z ODS. Do druhého kola postoupilo sedm křesťanských demokratů (o čtyři více než posledně). KDU ovšem obhajuje sedm mandátů a chce-li si udržet současné pozice, musela by ve všech případech zvítězit. To nic nemění na skutečnosti, že letošní první kolo je pro ni ve srovnání s tím před dvěma lety výrazným úspěchem. ČSSD zaznamenala v Senátu skutečný propadák: do druhého kola postoupili pouze tři její kandidáti (proti čtrnácti před dvěma lety). Aby se její senátní klub nezmenšil, museli by dva uspět (pro srovnání: ODS stačí k obhájení dosavadních 9 mandátů (vlastně osmi, jeden už je obhájen), aby uspěl každý její třetí kandidát a ještě má rezervu.

Výsledky voleb do Senátu netřeba přeceňovat: zatímco krajská zastupitelstva jsou organickou součástí našeho ústavního systému a odráží se to i v poměrně slušné reputaci, jakou mají u veřejnosti, Senát je jakýmsi rudimentem Pravdy a Lásky, neohrabaným pokusem někdejšího prezidenta a jeho lidí přechytračit demokracii „osobnostmi“. Pokus se nezdařil: nestranického a pastranického smetí (lidí typu senátora Mejstříka, jakýchsi estetizátorů morálky a politiky, spojujících v sobě organicky jurodivost s vyčůraností) je v Senátu čím dál tím méně. Zato se v něm čím dál tím jasněji zhmotňuje hrozba budoucího systému dvou stran: ODS a KSČM. Smutný konec Pravdy a Lásky v politice!

Zdá se, že ODS neublížila ani aféra Kořistka, ani špatné vychování, nezvládnuté hulvátství a polovzdělanost, které ve volební kampani předváděli jeden přes druhého její lídři. Lidé, kteří v minulosti naletěli Čtyřkoalici, nechtějí svůj omyl opakovat a obracejí se ke straně, která vykazuje aspoň záruku toho, že bude ještě za čtyři roky existovat. Nedělejme si iluze: kromě ODS u nás neexistuje žádná jiná pravostředá sekulární strana, a přes dílčí úspěchy ED v krajských volbách (dosáhli jich v koalicích) hned tak existovat nebude. Že by odpudivá tvář strany byla voličstvu tak docela lhostejná, jak to na první pohled vypadá, není úplně pravda. Měla vliv aspoň na část z těch sedmdesáti procent oprávněných voličů, kteří raději zůstali doma.

Komunisté jsou a zůstanou stálicí naší politické scény. Oslabili trochu v krajích, v Senátu se ještě uvidí: může jim výrazně pomoci ČSSD. Komunisté ČSSD pomoci příliš nemohou, i kdyby chtěli: pro ČSSD je svízelné navazovat s nimi spojenectví, v němž by hrála druhé housle. V Senátu by snad skrytá volební koalice ČSSD – KSČM mohla pro socialisty něco uhrát v druhém kole v Kutné Hoře a Olomouci, ale závisí to hlavně na chování silnějších nelevicových uskupení, jejichž kandidáti v prvním kole vypadli.

Problém má ČSSD. Výsledek je lepší než ve volbách do Evropského parlamentu, ale jen proto, že horší snad už být ani nemůže. V krajských volbách tratila (ne moc, ale stejně to není dobrý signál pro nové vedení), v Senátu utrpěla debakl. Vnitřní neklid ve straně vzroste, že by vedl k dramatickým důsledkům, se mi nezdá: dnes je strašně snadné svrhnout vládu i vedení ČSSD, ale skoro nemožné zvolit nějaké nové, výrazně jiné. Lidé nevědí, proč by měli volit zrovna ČSSD: Miloš Zeman z ní kdysi udělal stranu, která svou ideologii převzala v podstatě od komunistů, aniž by byla zatížena jejich minulostí, a své chování a způsoby od Republikánů. Tím se jí podařilo získat značnou část elektorátu obou stran. Do parlamentních voleb v roce 2002 nastoupila jako „strana s lidskou tváří“ a získala zjevně i část voličů zprava, kteří byli znechuceni štvavou a nenávistnou kampaní ODS. Víra v tuto ČSSD se ukázala být podobnou iluzí jako kdysi víra ve Čtyřkoalici. ČSSD stojí před nesnadným úkolem: přesvědčit voliče, že má místo na české politické scéně, etablovat se jako levicová strana s diametrálně jiným zaměřením než KSČM a v druhém plánu pak přesvědčit veřejnost, že KSČM na rozdíl od ní není levicová strana v pravém slova smyslu. Pokud se jí to nepovede, bude živořit jako nevýrazná odnož komunistů, nebo zanikne, nebo s nimi dokonce splyne v nějaké mesalianci, v níž si sice zachová formální samostatnost, ale ztratí samostatnost skutečnou. Nebylo by vůbec dobré, kdyby ČSSD vzala za své: vznikl by v podstatě systém dvou politických stran, ODS a KSČM, které by se navzájem nekultivovaly – KSČM toho není schopná a ODS by to neměla zapotřebí – nýbrž spíš utvrzovaly ve svých nectnostech.

Zvláštní zmínku si zaslouží průzkumy veřejného mínění. I když necháme stranou výsledky agentury Factum Invenio, nad nimiž zůstává rozum stát, není to žádná sláva: ani CVVM, ani STEM neodhadly velikost náskoku ODS a vůbec už ne poměr mezi KSČM a ČSSD. České průzkumy veřejného mínění bezprostředně před volbami jsou pro politického pozorovatele něco jako slzný plyn, který mu stříkají do očí. Těžko se přitom zbavit podezření, že tu tentokrát aspoň částečně bylo i přání otcem myšlenky. A tak si jistě hodně lidí, kteří se zaobírají politikou, teď říká stejně jako autor těchto řádků: no vida, zase se vám jednou podařilo udělat ze mne blba.

5. listopadu 2004