ARCHIV

Projev Anděly Dvořákové k 28. říjnu 2004

Editor Událostí se domnívá, že s dokumenty tohoto charakteru je třeba seznamovat veřejnost v úplnosti.Komentáře, jak jsme přesvědčeni, nepotřebují.

Vážený pane předsedo parlamentu České republiky, vážení vzácní hosté, dámy a pánové, sestry a bratři.

Stalo se již tradicí, že se zde v tento den scházíme, abychom vzpomněli pro naši zem, náš stát, tak významného jubilea, jakým vznik samostatného Československa byl a stále ještě doufám je! Tato vzpomínka je stále ještě živá a zasluhuje si pozornost všech občanů tohoto státu. Dnes dokonce více než v minulosti a to proto, že se u nás stále častěji ozývají hlasy, zpochyňující českou státnost, znevažující odkaz našich předků. Je jistě zarážející, že tyto hlasy zní i z řad některých našich politiků. Konečně není tomu tak dávno, co byly odhaleny památníky členů rodu Habsburků, co se někteří stali čestnými občany našich měst. Mluvíme o právním státě. Máme plné ústa Masaryka. Ale ani vrcholní představitelé této země zákony nedodržují a odkaz Masaryka nectí. Vždyť zákon z období T. G. Masaryka, zakazující symboly rakouské monarchie nikdo nezrušil a tedy stále platí. Přesto se odhalení sochy Habsburka ve Františkových Lázních účastnil ministr české vlády, vzdělaný právník, a ve svém projevu velebil mocnářství a jeho tradice. Zpochybnil tak českou státnost a podupal odkaz našich legionářů, bojujících a umírajících na frontách první světové války. Byl tak znevážen i dnešní den, kdy vzpomínáme již 86. výročí vzniku Československé republiky. V rozporu s tímto nadšením nad starými pořádky, je přímo nedostatek úcty k odkazu těch, kteří bojovali proti nacismu. Těm pomníky bouráme, napadáme je z totalitních manýr, aniž uvážíme, jak by třeba dopadli v době totality, kdyby svůj boj za svobodu vlasti a demokracií přežili. O nic lépe na tom nejsou ani účastníci tak zvaného třetího odboje. I oni jsou téměř opomíjeni. Celé oslavné tažení za očistu Habsburků je v přímém rozporu s potřebami této země. Ta by naopak měla posilovat svou státnost a to právě nyní, v době, kdy jsme vstoupili do Evropské unie! Už Bismarck řekl, že ten, kdo je pánem Čech, je pánem Evropy. Označil takto svým způsobem zvláštní postavení našeho národa. Je třeba také zdůraznit, že očista Habsburků je jedním z cílů sudetoněmeckého landsmanšaftu, který od samého počátku nebojuje o svůj návrat a o svůj majetek, ale usiluje o likvidaci této malé země uprostřed Evropy. To co nedokázal za druhé světové války, to se konečně daří nyní, kdy velmi rafinovaně využívá pomoci některých našich politiků, jež si snad ani neuvědomují co vlastně činí. Máme někdy pocit, že je jim česká nezávislost trnem v oku. Jak si asi představují Evropskou unii? Jak čtvrtou německou říši? Tento názor nám konečně zcela bezostyšně předestřel jeden z významných představitelů politické scény při našem oficiální setkání!

Připomeňme si také, že československá nezávislost v roce 1918 by nebyla bývala možná bez předchozího hospodářského a kulturního rozmachu v této kotlině. Neohrnujme nos nad českým vlastenectvím 19. století, neohrnujme nos nad vlastenectvím naší generace. Útoky na Edvarda Beneše nejsou jen útoky na odkaz prezidenta Masaryka ale i na náš stát. Zkouší se jimi nejprve přepsat dějiny. V podivném světle se tak ocitají omlouvající se čeští politici a publicisté. Co by jim asi řekli ti spojenečtí vojáci, kteří padli před šedesáti lety v Normandii, co by jim asi řekli naši vojáci padlí u Dunkerque, Kyjeva či Dukly? Nedopusťme, aby se stalo pravidlem, že děti ze základních škol budou považovat 28. říjen pouze za podzimní prázdniny, a o skutečném významu tohoto dne nebudou nic vědět. A to jen proto, že se o něm ve škole nic neučí a učitelky nenajdou odvahu jim o 28. říjnu a o vzniku republiky říci něco zajímavého.

Dámy a pánové, sestry a bratři,

Sešli jsme se zde na historické půdě Národního muzea, postaveného z vůle a úsilí české inteligence, abychom vzpomněli tak významného jubilea, jakým je vznik samostatného Československa. Nedopusťme, aby se oslavy vzniku samostatného Československa v roce 1918 staly v příštích letech politickou rošádou!

Bez národní hrdosti, ztrácí každý národ svoji identitu, lhostejnost k vlastním dějinám by se mohla proměnit v lhostejnost k vlastní národní existenci! To mějte na paměti, i to je odkaz 28. října 1918, i to je odkaz prezidenta Masaryka současné generaci!