ARCHIV

Bush zvítězil

Takže je po všem a vítěz je znám. U nás v České republice stále slyšíme a čteme, že Bush polarizoval Ameriku. Dočítáme se, že nyní po volbách jsou někteří velmi šťastní a jiní velmi smutní. Víc, než po předchozích volbách. Možná víc, než ve většině amerických prezidentských volbách v dějinách vůbec.

Bude svět v následujících čtyřech letech Bushova prezidentství bezpečnější? Tak se mnozí ptají. Někteří lidé mají odpověď připravenu: rozhodně ne.

Jsem rád, že vyhrál Bush a nikoli Kerry. Nemyslím si však, že pro to bude svět bezpečnější. Nemyslím si ale ani, že by byl bezpečnější s Kerrym. Nikdo, dokonce ani prezident Spojených států, nemůže zajistit, že svět bude bezpečnější. Ano, měl by se hodně snažit. Ale může Bush nebo Kerry tušit, co provede Kim Čong-Il ze severní Koreje? Ví někdo s jistotou, zda má Írán jaderné zbraně nebo ne? A pokud je má, zda jich užije? Na obzoru vyvstávají mnohé potenciální katastrofy, které možná ne-bude moci ovlivnit ani Bush, a nemohl by to učinit ani Kerry.

Ano, mohou nastat situace, kdy by jejich reakce mohla o mnohém rozhodnout. Dávám přednost Bushovi, ale oba jsou patrně rozumní lidé, kteří by dělali to nejlepší, co by uměli. Možná by ale ani jeden nevěděl, co to vlastně to „nejlepší“ je.

Proč tedy dávám přednost Bushovi?

Bush nezmění propotratovou legislativu Spojených státu mávnutím kouzelného proutku. Přestavuje však naději, že zabíjet nenarozené děti bude složitější.

Bush neobrátí svět na křesťanství. Je však povzbudivé vědět, že prezident nejmocnějšího státu věří v Ježíše a nedůvěřuje sobě, nýbrž svému Spasiteli.

Bush pochopitelně nemůže změnit sexuální orientaci homosexuálů. Nicméně ti, kteří jsou přesvědčeni, že manželství je instituce, kterou vynalezl Bůh, a to vždy pro jednoho muže a jednu ženu, mohou být povzbuzeni.

Udělal Bush během svého prvního volebního období všechno správně? Určitě ne.

Je mi líto, že byl proti Kjótskému protokolu. Ne že by to byla dohoda dokonalá, má své vady, nicméně Bush nenabídl alternativu. Ačkoli se nejedná o princip obecně platný, v tomto případě je špatná dohoda lepší než žádná dohoda.

Nu, a pak je zde ta Velká otázka: Bylo správné jít do Iráku?

Na rozdíl od většiny Američanů zeměpis znám. Vždycky jsem se zajímal o ději-ny. Mezinárodní politiku sleduji téměř půlstoletí. Nicméně odpověď na Velkou Otázku neznám. Ti, kteří jsou si správnou odpovědí jistí, mi často připadají trochu komičtí. Někdy se jich však začnu trochu děsit.

Žádné zbraně hromadného ničení se nenašly. Hromadné hroby však ano. Chá-pu, že mnoho lidí má dobrý důvod cítit, že jít do Iráku nebylo správné. Zejména ti, které zajali Iráčané, bojující proti Američanům. Nebo jejich příbuzní. Mám ale pocit, že příbuzní těch 5000 Kurdů, které Saddám nechal zplynovat v jednom dni, to mohou vidět dost jinak. Podobně jako příbuzní těch tří tisíc, které jeden ze Saddámových synů dokázal postřílet během jediného dne svou pistolí.

Ta Otázka je velká a složitá. Mohl bych přinést mnoho argumentů pro a mnoho argumentů proti.

Má Bible mi však nedovolí lenošit. Volá mne, abych se modlil za ty, kdo mají moc.

Bylo by dobré, kdyby měl Bush víc přímluvců než kritiků. Kritici totiž nemají tu odpovědnost, kterou má on.

A pokud jsou lidé, kteří k němu mají přístup, kteří jsou horlivými modlitebníky, a kteří mu mohou říci i něco kritického, pak je šťastný člověk. Správně bych měl na-psat: Požehnaný člověk.

Ale i když k němu nikdy přístup mít nebudeme, modleme se za něj. Bude to potřebovat.

Dan Drápal