ARCHIV

Kontury české bojovnosti

Irácké tažení české armády, jak se zdá, bere pomalu za své ještě dříve, než začalo. Není divu, mezinárodní situace je nepříznivá. V celém západním světě se zvedá vlna pacifismu, jaký tu nebyl od dob vietnamské války. Mírumilovnost demokracií od sedmdesátých let výrazně pokročila, protože zatím se ještě nebojuje. Probíhá pouze standardní „boj za mír“ s mnichovskými parametry.

Soudržnost západního světa se drolí. Strach z komunistického impéria, který ho drželo jakž takž pohromadě, opadl: impérium už neexistuje. To, co z něho zbylo, Putinovo Rusko, nikomu mnoho strachu nenahání. Viditelný nepřítel tedy neexistuje a ten neviditelný, islámský terorismus a jeho podněcovatelé, nevzbuzuje tolik strachu: ostatně zatím ještě nechal Evropu na pokoji. Rýsuje se kontinentální blok Francie – Německo, který se pokusí vytřískat pro sebe něco z nouze, v níž se octly Spojené státy.

OSN prokázala svou akceschopnost a zásadovost. V čele Komise pro lidská práva stane Libye. Připomíná mi to jakýsi dost působivý americký horor, který jsem viděl v televizi někdy před čtyřiceti lety: na psychiatrické klinice se vzbouří blázni, zavraždí šéflékaře a personál zavřou do klecí na separaci. Pak si rozdělí uvolněné funkce, a kuchařkou se stane notorická travička.

Na pozadí této dobové kulisy se způsob české účasti v případném konfliktu jeví jako něco, co se nijak nevymyká.

Česká vláda předložila parlamentu návrh usnesení, podle něhož se česká jednotka v Kuvajtu zúčastní válečných akcí, jen pokud budou kryty mandátem OSN. Jinak se omezí na pomoc postiženým v případě, že budou použity zbraně hromadného ničení. Naši vojáci budou fungovovat jako jakýsi Červený kříž, prohlásil s neskrývanou pýchou ministr obrany. Lidovcům, citlivě naslouchajícím voličským náladám, se formulace o mandátu OSN zdála příliš neurčitá, a upřesnili ji: mandátem OSN se rozumí usnesení Rady bezpečnosti. Díky této změně, odhlasované v Poslanecké sněmovně, se její a senátní rozhodnutí liší: obojí je tedy nejspíš zmatečné.

Žádná rezoluce RB OSN samozřejmě nebude (OSN je snad schopno řešit nepokoje na Pobřeží slonoviny, ale konflikt mezi Amerikou a islámskými teroristy a jejich spojenci přesahuje jeho síly) a usnesení českého parlamentu asi neplatí. Přesto se desetina nasazené jednotky rozutekla ještě dříve, než padly první výstřely. Ministr obrany, místo aby se po vojácku zastřelil, jim za to žehná.

Revoluční běsnění západoevropských a amerických levicových puberťáků v roce 1968 a protesty proti válce ve Vietnamu jsme mohli sledovat asi tak, jako sledoval uvězněný personál blázince z amerického hororu vzpouru chovanců. Dneska jsme na tom líp. Máme svobodu a smíme se toho rumrajchu účastnit. A pokud se nám hnusí, můžeme o tom aspoň podle libosti psát na internetu.

26. ledna 2003