ARCHIV

Věc: sdělení pochybností

Nejvyšší státní zástupkyně Benešová uložila vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, aby v souvislosti s případem Kořistka prošetřilo mj. i všechny pochybnosti, které se v souvislosti s ním objevily v médiích. Nejsem přesvědčen o tom, že by obraz, který dosud poskytla média, byl vyčerpávající. Mám o věci velké pochybnosti, i když se týkají do značné míry její politické stránky a politické korektnosti toho, co případ obklopuje. Proto pospíchám je zformulovat, třeba budou k něčemu dobré.

Především pokud jde o věcnou podstatu problému: historka s úplatkem je dosti nepravděpodobná: Topolánek coby Tobiáš Mícha posílá Kecala (Dalíka) za Jeníkem (Kořistkou) a nabízí mu deset milionů za to, že prodá svou milovanou US-DEU. Přitom velká a vlivná politická strana má tisíc způsobů, jak odměnit přeběhlíka, při nichž jí nehrozí střet s trestním zákonem. A dále: to, co se odehrálo v oné ostravské kavárně, se nejspíš už nikdy nikdo nedoví. Neexistují věrohodní svědkové, a přitom, aby bylo věci možné odlišit hospodské klábosení od trestného činu, je třeba znát zcela přesné formluace. Případ Kořistka má podobnou strukturu jako planeta Jupiter: někde uvnitř je možná nějaké věcné jádro, ale kryje ho tak silná vrstva mlžných chuchvalců, že je prakticky nemožné k němu proniknout.

Za druhé, okolnosti: je před volbami, v postavení podezřelého je nejsilnější opoziční politická strana a její předseda. Pokud se snad podezření prokáže, bude to znamenat jeho politickou smrt a strmý pokles preferencí ODS. Je těžké si představit, že by to vládní koalici velmi nevyhovovalo. Možný politický zájem se rýsuje daleko zřetelněji než věcná podstata případu.

Ještě před vznesením obvinění byl odposloucháván telefon předsedy ODS Topolánka. Policie prověřovala jeho bankovní konto. Aféra začíná připomínat případ Watergate: pravda, Nixon sledoval ústředí Demokratické strany tajně a nelegálně. Jenže pokud by u nás mohla vládnoucí garnitura dělat něco podobného veřejně a nasadit na to policii, je to ještě podstatně horší. Chci říci jen to, že aby se v této věci daly kroky, jaké policie podnikla, ospravedlnit, a ospravedlněny musí být velmi důkladně, potřebuje to daleko silnější a přesvědčivější krytí, než jaké je případ Kořistka vůbec schopen poskytnout.

Totéž platí, pokud jde o postup policie vůči pánům Dalíkovi a Večerkovi a svědkyním Froňkové a Ondříškové. Po zamítnutí žádosti o vazbu je těžké se ubránit pochybnostem, zda hlavním, ne-li jediným smyslem nemělo být učinit oba pány sdílnějšími. Obě svědkyně nemají s případem očividně nic společného a to, co o výslechu zejména paní Ondříškové prosáklo na veřejnost, nemůže nevzbudit podezření, že je na ní činěn nátlak pomocí jakýchsi informací intimního charakteru. A to vše v případě, jehož politická stránka (aspoň z toho, co dnes víme) je daleko silnější než stránka věcná. Vracíme se snad o patnáct let nazpět?

A konečně lítý boj, který propukl mezi státními zastupitelstvími. Paní Benešová tvrdí, že je jakýsi rozpor mezi okresním a krajským zastupitelstvím. Přesněji řečeno, je rozpor mezi okresním a krajským zastupitelstvím a jedním zaměstnancem okresního zastupitelství. Nyní má věc přešetřit vrchní státní zastupitelství s tím, že pozornost je třeba věnovat mj. „nadstandardním vztahům“ krajské státní zástupkyně Andělové s ODS. Co jsou to „nadstandardní vztahy“? Má snad být dr. Andělová politicky kompromitována?

Ministr spravedlnosti Němec i premiér Gross mají velké výhrady k medializaci případu. Zejména poté, co se do tisku dostal dopis dr. Fraše, vznikla situace, kdy je třeba zveřejnit vše, co je zveřejnit možné. Veřejnost má právo být o tak podivném případu a o všech jeho souvislostech co nejpodrobněji informována.

Z toho, co bylo řečeno, je snad zjevné, že mám velké pochybnosti o nestrannosti ministra spravedlnosti Němce, ministra vnitra Bublana, nejvyšší státní zástupkyně Benešové a konec konců i premiéra Grosse, který si sice po pilátsku myje ruce, ale zároveň trousí poznámky o tom, že to, co říká dr. Andělová, není jediná pravda (?!) a že ti, co jsou dnes smutní, se mohou zítra smát a naopak.

Česká mediální scéna nebo aspoň její výrazné segmenty mívají sklon přejímat a výrazně dotvářet sentimentální prefabrikované story: viz případ Olovo, viz případ Srba, a ostatně viz případ Velká televizní revoluce. Skutečnost bývá méně romantická: Leopold Hilsner byl vandrák pochybné pověsti, ale přesto byl jeho případ testem morálního zdraví celé české společnosti. ODS je strana mně osobně nepříliš sympatická, pánové Dalík a Večerek, stejně jako pan Kořistka nevzbuzují mou důvěru, o paní Ondříškové Froňkové skoro nic nevím. Jenže to, o co tu jde, je možný průnik politických zájmů do policie a justice, aparátu, který má být politicky zcela neutrální, možný pokus o instrumentalizaci policie a justice k politickým cílům. Tuto obavu rozhodně nesdílím sám. Bude ji třeba rozptýlit – a bude to asi velmi, velmi těžké.

Mladá fronta Dnes 18. října 2004