ARCHIV

Předehra k volebnímu podzimu

Ve stínu aféry Kořistka proběhly tento víkend doplňovací volby do Senátu na Praze 4 a ve Znojmě. Vypovídací hodnota výsledků není velká: i k řádným senátním volbám chodí tradičně málo lidí a ti, co očekávali, že tentokrát jich bude ještě méně, se nezklamali. V prvním kole přišlo volit asi 20% oprávněných voličů, v druhém asi patnáct. Výsledky připomínají spíš průzkum veřejného mínění (na Praze 4 zvítězil o víkendu kandidát ODS o necelé tři tisíce hlasů, ve Znojmě lidovec dokonce o necelý tisíc. Navíc, pojmeme-li to jako průzkum, by k výběru respondentů bylo možné mít výhrady: na to, aby pravidelně volil do Senátu, musí být člověk trochu výstřední.

Jinak se zdá, že doba „nezávislých osobností“, z nichž měl být v původní koncepci Senát složen, nenávratně pomíjí: za nezávislého Zieleniece (který ovšem podporoval vládní koalici) a nezávislého Železného (kterého bylo možné počítat k opozici) byli zvoleni představitelé silných politických stran (na jižní Moravě jsou lidovci silnou stranou!). Koalice ani opozice si přitom nepolepšily, jen si prohodily obvody. Pouze představitelé silných politických stran se dostali do druhého kola (Erazim Kohák, „osobnost“ havlovského střihu, uspěl v prvním kole proto, že kandidoval za ČSSD). Nezdá se taky, že by v druhém kole zafungoval často zmiňovaný model „všichni proti ODS“: v Praze rozhodně ne, a ve Znojmě se střetla vládní koalice s opozicí.

Co se dá z těchto voleb usuzovat pro ty nadcházející? Účast bude aspoň v prvním kole vyšší, protože je spojeno s volbami do krajských samospráv a přijde tedy víc lidí. Krize důvěry, která pronásleduje Senát od jeho vzniku, tím nebude zlomena. Senát má malé pravomoci a nepřesvědčil veřejnost o své účelnosti, i když se sluší přiznat, že minimálně ve dvou případech se projevila jeho účelnost: zablokoval kdysi ústavní změny, na nichž se dohodla ČSSD s ODS a které by zafixovaly opoziční smlouvu na léta dopředu, a oslabil dopad „Lex Beneš“ tím, že ho neschválil. Na dosavadní léta existence je toho ovšem trochu málo.

Nnadcházející volby možná poněkud omezí chaotické rozložení politických sil v Senátu. Jaká bude jeho role v posthavlovské éře? Problém našeho politického systému není v tom, že je založen na politických stranách, ale že politické strany jsou zatíženy populismem a oportunismem. Reformu nepotřebuje systém, ale politické strany.

17. října 2004